17. Moje temná minulost

Jsem stále ponořená do té temnoty. Je to temnota, která mi nahání strach. Přemýšlím, co dál. Jak se jí mám zbavit? Stačím na to sama, nebo mám někde shánět pomoc?

Jsem docela vyděšená. Tohle není legrace.

Vím, že bych se bát neměla. Svým strachem jen všechno zhoršuji. Jenže ta obklopující černota je tak hustá a hnusná, že podniknout něco musím. No jo, ale co?

Najednou mě napadne napsat mail Petrovi.

Stručně mu popíšu danou situaci a ptám se jej, co si myslí o stavu mé vyčerpanosti a hlavně o temnotě, která mě obklopuje. Na závěr se ptám, zda si ze mě zase někdo nebo něco neodebírá energii.

Odpověď, která mi od něj přijde, mě vyděsí. Jak on prý mě vnímá, vidí u mě nějaké negativní napojení, které mě vysává. A důvod, proč tomu tak je, tkví v dávné minulosti, kdy jsem s černou magií měla něco společného. Nebo-li jsem duše, která je označena jakýmsi "cejchem" přes který se na mě může kdykoli někdo napíchnout. A to, že je ze mě odčerpávaná energie, to mě ještě víc uvrhuje do temnoty.

Petr mi radí, abych si udělala odpojovací rituál, ve kterém se tohoto napojení vzdám.

Celá rozčilená mu hned volám a vysvětluji mu, že teď mám urgentnější problémy k řešení než nějakou svou temnou minulost. Tomuhle tématu jsem se už přece věnovala před pár lety. Ne, na tohle teď nemám ani čas, ani myšlenky. Takže se tím obírat nechci a nebudu!!!

Jenže Petr mi řekne, že toto je teď pro mě priorita číslo jedna. Pokud s tím totiž nic neudělám, tak se té temnoty a všeho, co s ní souvisí, nezbavím. .

No, to snad není možné! Už zase jsem pod nějakým vlivem! A pomoct si mám sama!

Okamžitě si vzpomenu na to, co se dělo v létě. Jak mi Veronika vytestovala onu MOC. Já sice v tomto směru něco podnikla, ale pak jsem se na to vykašlala. Uvědomuji si svou neschopnost dotahovat věci do konce… Ach ta moje povrchnost! …

Nedá se nic dělat. Jdu teda do toho!

Následující večer se do rituálu pouštím. V rámci svých možností snažím se představit, že se odpojuji od všech temných sil a taky od své temné minulosti.

Průšvih je, že se mi to moc nedaří. Ze svého počínání mám nepříjemný pocit, že se všechno odehrálo pouze v rozumové rovině. Z čehož vyplývá, že to asi moc účinné nebude.

 

V následujících dnech mě svírá strach. Mám na to, abych se sama očistila? Zvládnu to?...

Jasně, že si hned vzpomenu na situaci před třemi lety, kdy jsem byla pod vlivem energetického upíra. Tehdy jsem nevěděla vůbec nic. Ani o černé magii a ani o tom, jak se od ní očistit. Ale tehdy jsem místo strachů ze sebe vydolovala vnitřní sílu, které jsem si do té doby nebyla vědomá, obrátila se na Boha a poprosila ho o jeho ochranu a pomoc. A zdařilo se! Proč by tedy teď, kdy jsem v tomhle směru podstatně chytřejší a zkušenější se mi podařit nemělo ? …Ovšem já vím, že jedna věc je něco vědět a druhá s tím něco udělat.

Navíc už nemám tolik času jako jsem měla dosud. Po delší době, kdy jsem byla nemocná, teď zase nastupuji do práce. Jak do nemocnice, tak do té druhé. V nemocnici mám fofr. Musím předat a hlavně vysvětlit práci, kterou jsem tu dělala. Ona paní, kterou jsem už dva měsíce zaučovala se vedení z ničeho nic znelíbila, a tak musím svou práci vysvětlit někomu jinému. Mám na to jen několik hodin.

 

Ještě v době mé nemoci mi zničehonic zavolal můj doktor homeopat, se kterým jsem se před časem víceméně rozešla a nabídl mi nový homeopatický lék. Ten by mi prý měl výrazně pomoct.

Byla jsem tím zaskočená. Jak tím, že mi sám od sebe zavolal a taky tím, že mi zase něco nabízí, když se před časem ode mě a od mých nemocí distancoval s tím, že mi už pomoct nemůže.

Snažila jsem se mu vysvětlit, že ačkoli je mi zle, tak co se týká alergických projevů je mi výrazně lépe a nerada bych tento nezvyklý stav něčím narušila.

Doktor ovšem tvrdil, že lék by mi měl opravdu pomoci. Nicméně rozhodnutí, zda si jej vezmu, je jenom na mně.

Měla jsem si to přes víkend rozmyslit a když tak si pro něj po neděli přijít.

Přemýšlela jsem opravdu dlouze. Ale nakonec jsem se rozhodla, že to teda zkusím. Co kdyby mi opravdu pomohl? Co když mě zbaví mých urputných bolestí hlavy?

A tak jsem si pro lék zašla. Dostala jsem lahvičku s tekutinou, v níž byl lék rozpuštěn. Měla jsem si vzít tři kapky denně a za týden se ozvat.

Lék jsem si vzala s naprostou důvěrou, že je pro moje dobro. Ovšem reakce byla otřesná. Večer jsem se začala dusit a okamžitě se mi ucpal nos a začala mi z něj vytékat voda. A to byl teprve začátek. V následujících dnech mi bylo čím dál hůř.

Snažila jsem se tyto projevy zhoršení vnímat jako krok k uzdravení. Přece vím, že zhoršení zdravotního stavu může ukazovat na to, že lék je dobře zvolen. A po přechodném zhoršení by se mělo dostavit zlepšení. Ovšem naskýtá se otázka, jak dlouho ono přechodné zhoršení potrvá.

I přes jisté pochybnosti lék beru dál. Každý den pouhé tři kapičky a za týden jdu prokonzultovat s doktorem účinky léku.

Jak jsem předpokládala, doktor je zhoršením mého zdravotního stavu nadšený a doporučuje mi, abych vydržela lék brát minimálně měsíc. Že prý brzy dojde k obratu a lék začne účinkovat pozitivně.

Opět váhám. Uvědomuji si, jak mi bylo co se týká rýmy a ucpaného nosu v uplynulých měsících dobře, jak jsem po dlouhých letech zase mohla nosem relativně dýchat, jenže teď se situace vrátila zpět do stavu naprosté neprůchodnosti.

Nakonec se rozhodnu, že to teda zkusím. Snad má doktor pravdu.

 

Vánoce se blíží čím dál víc. Průšvih je, že se jich bojím. A hodně. Nevím proč mě letos tak dostávají, proč mnou cloumá tolik negativních emocí. Copak o to, důvodů je hned několik, ale stejně je mi to divné. A jaké že to jsou důvody? No, jedním z nich je určitě to, že jsem na tom tak blbě. A pak to, že problémů stále přibývá. Nejdřív mě trápila jenom samota, pak se přidalo trauma ze smrtí táty a loni přibyla ještě ztráta zaměstnání. No a letos, aby toho nebylo málo, přidaly se ještě urgentní zdravotní problémy. A to všechno dohromady znamená jediné – je toho už opravdu moc. A do toho jsem plná strachů, jak to se mnou dopadne. A to v mnoha ohledech. Prostě dostávám zabrat z mnoha stran a trvá to už dlouho. A navíc Hela je tak pracovně zaneprázdněná, že se ani nevídáme, ani si nepíšeme, dokonce si ani nevoláme. A mně to schází.

 

A je tu Štědrý den. Od chvíle, co jsem před lety zůstala sama, ignoruji jej. Pro mě je to den jako jakýkoli jiný.

Hned ráno vyndávám trampolínu. Poprvé po dlouhých měsících. Hopsáním se snažím uvolnit ze všech stresů, které mě svírají.

Doskáču. Jenže do pohody mám daleko.

Zrak mi padne na boxovací pytel, který jsem si před časem koupila, doufajíc, že ze sebe vymlátím negativní emoce v sobě nastřádané. Ovšem to, co jsem si od této aktivity slibovala, se nekonalo. O nějakém intenzivním boxování jsem si mohla nechat zdát. Moje tělo bylo tak slabé a zhuntované, že dřív, než se ze mě mohlo cokoli vyvalit, byla jsem vždy totálně schvácená…

Ale teď mám pocit, že bych to mohla alespoň zkusit.

V rámci svých omezených možností začnu bušit do pytle.

Okamžitě se ve mně vzedme vlna vzteku, ovšem vzápětí jsem se silami v koncích. A tak toho musím nechat.

No, co se dá dělat. Sundávám boxovací rukavice a jdu něco dělat. Snad se při práci odreaguji.

Celý den mám na plné pecky puštěnou hudbu, disko hudbu. Díky ní mám pocit, že dnešní den je prima den. Prostě volný den, kterého si maximálně užívám. Ani nevím jak, ale najednou je večer a jdu spát.

 

Druhý den hned po ránu mě zalije intenzivní pocit, že dneska je vhodný den na odpojovací rituál.

Dělám na něj mohutné přípravy. Z balíčku tarotových karet intuitivně vybírám karty, které mě oslovují. První z nich je tarotová sedmnáctka – nebo-li hvězda. Ta je taky kartou, pod jejímiž vibracemi jsem se narodila. Postupně přidávám všechny, které na mě pozitivně působí. Když je nakonec spočítám, je jich zrovna sedmnáct.

Vezmu arch velkého čistého bílého papíru a jedním tahem na něj namaluji pentagram. Na další papír opět jedním tahem namaluji ochranné symboly, na které si vzpomenu. Jedním z nich je oko proroka. Vybírám z kamenů, které tu mám – ametyst, růženín, křišťál.

Převleču se do bílého oblečení coby symbolu propojení se se světlem, na zem pokládám archy papíru s namalovanými ochrannými symboly, dopředu postavím jeden ze svých obrazů, kolem sebe rozestavím svíčky, od svíčky vpředu postupně jako do vějíře rozprostřu po obou stranách vybrané tarotové karty, pouštím Gregoriánský chorál, zapaluji kadidlo kvůli pročištění vzduchu a usedám na namalovaný pentagram

Sedím, vnitřně se zklidňuji, poslouchám hudbu a nechávám ji na sebe působit. Několikrát zazpívám „óm“ a prociťuji její vibrace. Sedím tak dlouho, dokud se úplně neuklidním.

Uvědomuji si, co všechno o sobě a o své temné minulosti vím. Jak moc jsem kdysi svým chováním ublížila sobě, ale hlavně druhým. Skládám dohromady všechny informace, které znám a zároveň si všechno prociťuji. Nejvíc to, jaké důsledky mi moje chování přineslo a co všechno se z toho odvíjí. Najednou mi přijde líto, čeho jsem se kdy dopustila. Ponořím se do této lítosti co možná nejhlouběji. Čím víc se jí poddávám, tím je silnější. Z lítosti se zrodí rozhodnutí – Už nechci mít nic společného s čímkoli temným, černým. Odteď chci, aby všechno bylo jinak.

Postupně pronáším prohlášení:

• Vědomě a svobodně ruším všechna zasvěcení z těchto i minulých životů, která nejsou v souladu se světlem
• Propouštím vše, co není součástí mého světelného Já. Volím cestu světla.
• Odpojuji se od všech zdrojů negativních vibrací. Všechny negativní vibrace, které jsem převzala, ze sebe snímám a posílám je do země k transformaci
• Vědomě a navždy se vzdávám síly a moci spojené s temnou polaritou. Prosím o pomoc a spojení s polaritou světla

Prosím o pomoc archanděla Michaela.

Přichází ke mně a svým mečem přetíná všechna pouta, kterými jsem omotaná. Přetíná řetězy, kterými jsem svázaná. Prociťuji si úlevu a svobodu.

Znovu opakuji afirmace.

Klečím s hlavou na zemi a prosím o odpuštění za všechny skutky, kterých jsem se v tomto životě i v těch minulých dopustila. I já sama sobě odpouštím. Co možná nejintenzivněji si prociťuji rozhodnutí, že už nikdy nechci být spojená s temnou polaritou a už nikdy nechci nikomu ubližovat. Odteď chci jenom pomáhat. Prohlašuji, že se vzdávám všech postojů, programů, vlastností, o kterých si myslím, že mi brání v dalším vývoji. Mezitím stále opakuji, že volím cestu světla, lásky a radosti. Kombinuji to s díky směrem k Bohu. Tohle všechno opakuji pořád dokola, dokud necítím, že už můžu skončit.

Ještě jednou se pokloním a poděkuji a procítím si pocit volnosti a svobody.

Zavírám oči a představuji si světlo, které na mě svítí. Ocitám se v kuželu krásného jasného zářivého světla. Koupu se v něm, nechám se jím postupně celá prostoupit a vytvářím si z něj ochranný obal. Světlem si vyspravuji i svou auru. Tam, kde vidím, že je narušená, dám světelnou záplatu. Prociťuji si pocit bezpečí, který mi tohle světlo dává. Je to krásný pocit.

Dokončuji práci se světlem, otevírám oči a cítím vděčnost, že můžu být stále ve spojení s Bohem.

Rituál se povedl. Cítím, že tentokrát šlo všechno přes srdce. Ne jako minule, kdy jsem ho zřejmě provedla jenom rozumem.

Teprve až někdy odpoledne mi dojde, že dnešní den je z hlediska numerologie pod vibrací čísla osm. Nebo-li je spojen s karmou. Že by náhoda?

Uvidím, jestli pocítím nějakou změnu. Jsem opravdu zvědavá.

 

Vzhledem k tomu, že v následujících dnech mám pořádný fofr a vůbec nestíhám, ani si neuvědomuji, že by se něco změnilo. Až o pár dní později. To když si chci udělat meditaci. Takovou novou, kterou jsem nikdy předtím nedělala. A ejhle! Z ničeho nic se ocitám ve světle. Pryč je černota, pryč je tma. Vidím světlo a celá se v něm koupu! To je nádhera!

I další dny cítím tu změnu. Teď mi nedělá sebemenší problém vizualizovat si cokoli. A co je nejdůležitější – kdykoli zavřu oči, ihned se ocitám v kuželu nádherného jasně zářivého světla Teprve teď mi dochází, jak světlo ke svému životu potřebuji a proto ta tma pro mě byla tolik zničující.

Jsem šťastná, že jsem to nakonec zvládla svými vlastními silami. Nemusela jsem nikoho prosit o pomoc. Takhle to má pro mě větší cenu. Za prvé jsem ráda, že i v tomhle ohledu jsem soběstačná a hlavně mě to ještě víc vnitřně posílilo. Doufám, že odteď si už vždycky budu umět poradit sama.

 

O pár dní později se mi stane zvláštní věc. Ve chvíli, kdy zavřu oči, místo jednoho kuželu světla na mě svítí najednou dva. V první chvíli se zaraduji, že mám světla víc než předtím, úplné stereo. Ale pak mě něco napadne. Přece vím, že jsou polarity - světlo a tma. Proč tedy jsou teď světla dvě? Bez dlouhého rozvažování poprosím o spojení se světlem. S tím nejčistším zdrojem světla. A najednou je druhé světlo pryč a svítí zase jenom jedno.

Chvilku sedím a přemýšlím. Co to bylo? Hraju si tu nějakou hru sama se sebou nebo to mělo nějaký význam? ….

Vtom mě něco napadne. Co když to druhé světlo světlem nebylo? Co když to byla nějaká lest, která mě měla odvést od světla pravého ? Kdybych na to nepřišla, posilovala bych si spojení s tou druhou polaritou a vůbec bych o tom nevěděla...

Za chvíli mám jasno. Ano, udělala jsem očistný rituál, kdy jsem se vzdala spojení s temnou polaritou. Ale tahle síla se asi nechce jen tak vzdát. Zřejmě mě bude nějakou dobu pokoušet, aby mě svedla zpět na svou stranu. Musím si dávat pozor, abych se svést nedala.

 

Už je to skoro měsíc, co jsem začala brát nový homeopatický lék. Bohužel musím konstatovat, že přechodné zhoršení se nějak protahuje a ono kýžené zlepšení je v nedohlednu. A kdyby jen to. Je mi čím dál hůř. Musím sáhnout po lécích, které jsem už skoro rok nemusela brát. A teď je musím brát naprosto pravidelně, abych vůbec mohla chodit do práce. Tam na mě koukají s jistým podezřením, zda se o mě znovu nepokouší nějaká viróza.

Jednoho dne si řeknu – A dost! Snad jsem léku dala dostatečnou příležitost, aby mi pomohl. Ode dneška s ním končím. A skončila jsem. Doktorovi jsem napsala obsáhlý mail, ve kterém jsem mu vysvětlila, co všechno mi lék způsobil. Taky jsem se mu snažila vysvětlit, že mi bylo před lékem podstatně lépe. A vzhledem k tomu, že jsem nyní zaměstnaná v nové firmě, je snad pochopitelné že potřebuji být v pořádku. V závěru mailu se doktora táži, co mám udělat, abych se dostala do stavu, v jakém jsem byla předtím, než jsem lék brát začala.

Doktor mi vysvětluje, že stačí, že jsem lék brát přestala a stav že se prý postupně stabilizuje.

Jak se dalo předpokládat, nestalo se tak. Je mi čím dál hůř. A tak píšu mail další, v němž naléhám na doktora ať mi poradí něco, co účinky léku zneutralizuje.

Lékař mi takový lék doporučí.

Beru si jej ještě téhož dne.

Zabral hned. Okamžitě se mi uvolnil nos. Doufám, že se postupně zlepší i to ostatní a já se dostanu do stavu, v jakém jsem se nacházela před tímhle nepovedeným „léčením“.

Samozřejmě si lámu hlavu, co měla tato epizoda znamenat. Proč mi doktor nabídl lék, který mi nepomohl, naopak ublížil? Je vůbec možné, aby homeopatický lék ublížil? … Uvědomím si, že v minulosti jsem něco podobného zažila už několikrát. Ale nikdy to nebylo takhle do očí bijící jako teď. Nicméně doktor si stále stojí za svým. Homeopatický lék ublížit nemůže… Jak to teda je? A hlavně proč jsem se do této situace dostala? Co jsem z ní měla pochopit? … V téhle chvíli nevím. Jen se mi potvrdilo to, že homeopatický lék účinkuje. Byť je to pro zatvrzelé materialisty nepochopitelné, homeopatie opravdu funguje. A co jsem si teď znovu potvrdila, zabírá jak na fyzické úrovni, tak na emocionální. Přece vím, jak se mnou lék „zamával“ co se týká emocí. Cítila jsem emoce, o kterých jsem už dlouho nevěděla. A teď mi daly pořádně zabrat.

Přemýšlím dál. Jenže na nic nového už nepřicházím. Stejně je mi ale divné, že ač mi lékař chtěl pomoct, nepodařilo se mu to. Znamená to snad něco? Já ho přece o pomoc nežádala. Naopak, on sám mi ji vnutil….A co já? …Neodolala jsem a sáhla po ní….A výsledek? … Všechno dopadlo jinak….No, mám zase o čem přemýšlet…