O autorce

Poprvé jsem hovořil s Kateřinou Zitovou, když mi volala, aby ke mně na regresní terapii objednala svou dceru. Na otázku, jestli s tím dcera souhlasí, Kateřina odvětila: „To je přece jedno!“ To mě inspirovalo k plachému dotazu, jestli by terapii nechtěla podstoupit napřed ona sama. Dodnes se mi vybavuje její okamžitě odpálená odpověď: „To jako myslíte, že já mám nějaké problémy? No to jste mě pobavil! Cha cha cha!“

 

Pak jsme spolu v regresní terapii nějakou dobu zpracovávali aktuální stav jejího osudu: Kateřinu opustil nejprve manžel, po té se odstěhovala dcera. Manžel vyslal zřetelné signály, že odchází proto, protože se s ní nedá žít, a dcera naznačovala, že se s ní nedá ani komunikovat.

 

Mně se Kateřina od začátku jevila jako bytost, která to rozhodně nemá lehké, a která pod tlakem docela drtivých osudových okolností neochotně dospívá ke smutnému poznání, že bude asi muset něco udělat především sama se sebou. A zároveň si je vědoma toho, že se jí do nějakých změn doopravdy zas až tak nechce. Což je z mého pohledu typická situace duchovního člověka na přelomu tisíciletí, a na Kateřině se mi od začátku líbilo, že (s výjimkou onoho úvodního telefonátu) si pak už nikdy na nic nehrála. Po nějaké době terapii sama přerušila, a já jsem toho nikterak neželel, protože žádných závratných hojení duše jsme spolu nikdy nedosahovali.

 

Když jsme se zcela náhodně setkali rok po té, měla Kateřina rozepsané jakési zajímavé „Hovory“ a hledala způsob, jak je vydat knižně, neboť takový k nim dostala „pokyn shůry“. Ač jsem proslulý svojí principiální neochotou k jakékoliv pomoci bližním, v tu chvíli mi bylo příjemné Kateřině nabídnout, že mnohem schůdnější než kniha je internetová prezentace, a že jí s tím rád pomůžu „a ještě ke všemu bezplatně“.

 

Proč to vlastně píšu? Protože v dnešní záplavě konjunkturálních new-age dreamerů a dealerů vyniká Kateřina jako dokonalý a stoprocentní skeptik, o kterém mám naprostou jistotu, že hned tak na něco lehkověrně nenaletí. Opravdu to dosvědčuji, protože si myslím, že ji doopravdy dobře znám. A právě díky těmto okolnostem má Kateřinou předkládané poselství v mých očích mnohem větší váhu, než kdyby jej napsal kdokoliv jiný.

 

Jan Havelka
(10.3.2002)