21. Lékaři a já

O pár dní později jdu na alergologii. Situace se opakuje jako už tolikrát předtím. Sestra mi odmítla vydat léky dokud nenavštívím lékařku. Tentokrát se tolik nezpěčuji. Svou lékařku už znám a určitě se spolu domluvíme.

Jaké je ovšem moje překvapení, že místo známé lékařky ke mně přichází nějaká jiná, kterou neznám. Naštve mě to. Konečně jsem se s lékařkou smířila a vzájemně jsme si vysvětlily co a jak, tak teď zase někdo nový. Sakra práce!

Do ordinace vstupuji pořádně napružená. Obzvlášť proto, že mám soudě podle reakce sestry zase špatnou spirometrii. To znamená, že mě čeká nepříjemný rozhovor kvůli vysokým dávkám léků, které opět jako jindy budu odmítat.

A taky že jo. Lékařka ze všeho nejdřív se podívá na spirometrii a už kroutí hlavou. A dozvídám se, že už zase mám kapacitu plic jenom 30%.

Vyděsím se. To snad není možné? Jak to? Tak zle se zase necítím!

Ale lékařka si stojí za svým.

Říkám jí, že loni touhle dobou jsem taky měla takhle otřesnou spirometrii, jenže to jsem se pořád dusila? Teď se cítím jen přidušená a jasně, že jsem tím pádem značně ve svých aktivitách omezovaná.

V duchu se připravuji na nepříjemný rozhovor a pro jistotu ostře vyrážím do útoku. Je mi jedno, co si lékařka o mých aktivitách bude myslet, ale řeknu jí, že upřednostňuji alternativní léčbu před tou chemickou.

Odpověď lékařky mi málem vyrazí dech. Očekávala jsem mocný odpor, jenže místo něj se mě lékařka ptá, jakouže léčbu praktikuji.

Opatrně jí řeknu o několika bylinných preparátech, které zrovna užívám.

Další sok. Lékařka zřejmě ví, o čem je řeč. Jen pokyvuje hlavou se slovy, že tohle zná, to je dobré, tamto taky. A pak se mě k mému úžasu ptá, zda jsem vyzkoušela ještě jeden přípravek a říká mi jeho název.

Málem oněmím úžasem. Nejen že na mě nekouká jako na blázna, ale zřejmě má o těchto věcech přehled!

Trochu si dodám odvahy a přiznám další bylinky. A pak ještě další aktivity.

Stále u toho kontroluji reakci lékařky.

Ale zdá se, že zatím je všechno v pořádku.

Takže se odvážně pouštím ještě dál a ptám se lékařky, zda ví, že za nemocemi je psychika.

Jen pokývá hlavou a praví, že ví.

A pokračuji dál - Ale já myslím to, že ke každé nemoci je vždy určitý závadný program!

Ona na to, že tohle taky ví.

Teď už přestávám být opatrná a začnu úplně volně mluvit o tom, že tím pádem tedy ví, že pakliže „závadně“ uvažujeme, jsme pak nemocní tou určitou nemocí. A protože tohle vím, volím cestu hledání psychických bloků místo toho, abych se cpala chemií.

I tady vidím porozumění, což mě uvádí v naprostý úžas. To snad není možné! Tady na alergologii a natrefím na takhle uvažující lékařku?

Nakonec se domluvíme na postupu a celá šokovaná z ordinace odcházím.

Po celou cestu domů se nestačím divit a stále dokola si přehrávám právě proběhlý rozhovor.

Do toho zazní hlas: „Proč se divíš?“

„No proč asi! Protože tohle jsem opravdu nečekala. Před rokem, kdy jsem šla na alergologii, měla jsem obrovskou prosbu, abych tu narazila na nějakého lékaře alternativně zaměřeného, což se teda nestalo. S doktorkou jsem se tvrdě střetla a teprve poté, co jsem se jí omluvila, došlo ke vzájemnému smíření. Respektive smíření z mé strany. A teď tohle!“.

„No právě proto, že ses minule omluvila, proto jste s lékařkou mohly skončit a dostala jsi lékařku jinou, tentokrát alternativně zaměřenou. Už rozumíš? Kdybys nepřehodnotila svoje názory a nezačala ses chovat jinak, tu stávající bys měla i nadále. Ale protože jsi pochopila, kde je zádrhel a podnikla jsi nápravu, proto mohla přijít změna.“

„Opravdu to takhle funguje?“ – nevěřícně se ptám.

„Jistě že zrovna takhle. Na každé situaci se máš něco nového naučit. Pokud se naučíš a situaci zvládneš, posuneš se k situaci další, někdy pro tebe výrazně příjemnější, někdy ovšem i náročnější. Je to cesta neustálého vývoje.“

„Asi to tak je. Tak jo. Díky.“

V posledních dnech se mi rapidně horší rýma. A nejen to, Mám totálně ucpaný nos a ani na chvilku se mi neuvolní. Jak to tak vypadá, nos mi zarůstá čím dál víc. Každým dnem je jeho průchodnost horší a horší. Zdá se, že budu muset navštívit doktory.

To mám teda radost. Dopředu se na toto setkání chystám. Uvědomuji si, že jsem v nemocnici byla na vyšetření už někdy koncem roku a měla jsem tam přijít v lednu. Jenže teď už je duben. Navíc vím, jak se mi průchodnost nosu radikálně zhoršila. To znamená, že se musím připravit na to, že mi budou nadávat. A na to teď nemám ani trochu náladu!

Ve chvíli, kdy vejdu do čekárny v Motole, málem se skácím. Celá chodba je narvaná pacienty. Je mi řečeno, kam se mám posadit a do jaké ordinace mě budou zvát.

Ježíšmarjá, tady si tedy pobudu! A ještě je tu taková ta obrovná ordinace, kde jsou jednotliví pacienti odděleni jenom plentami. Tohle mám teda nejraději!

Sednu si opodál a okamžitě se hodím do alfy a mohutně se v alfě programuji. Připravuji se na setkání s lékaři. Snažím se přeladit do pozitivity, abych vyzařovala příjemnou energii a mezi dveřmi jsem hned „nenarazila“. Dělám se sebou všechno možné, snažím se uplatit vše, co jsem si kdysi přečetla, co jsem ještě nikdy nevyzkoušela.

Ke svému překvapení mě nevolají do oné společné ordinace, ale lékařka mě zve do normální, malé, kde jsem jenom já a lékařka.

S obavami ji okouknu a připravuji se na nepříjemný rozhovor. Naštěstí lékařka vypadá docela sympaticky a hlavně se tak i chová.

Trochu se uklidním.

Lékařka si prohlíží CT snímek a pak se mi dívá do nosu. Stále jsem napnutá a připravená na nejhorší. Obávám se její reakce až uvidí, co všechno mi v nose narostlo, a taky vyšetření, které se před operací dělá.

Ale zatím vše probíhá v pohodě. Doktorka jen pronese řeč ve smyslu, že v mém případě nelze situaci řešit jinak než operačně. Položí mi pár otázek, na které po pravdě odpovím, a pak už jenom čekám na sestru, která mi určí termín operace.

Asi o 10 minut později se vypotácím ven z ordinace. Cítím ohromnou úlevu. Uvědomuji si, že všechno proběhlo neuvěřitelně hladce. První pozitivum bylo to, že jsem nemusela jít do té ohromné haly, ale byla jsem v normální ordinaci. A pak jsem měla mimořádně sympatickou lékařku, která se navíc chovala příjemně. Navíc jsem nemusela podstoupit onen nepříjemný zákrok. A protože jsem byla psychicky připravená i na to, že půjdu na operaci, ani tady žádný zádrhel nenastal.