3. Nové vyzařování

O pár dní později se v noci probouzím a nemůžu spát. Chvíli si čtu, asi po hodině zhasínám lampičku a pokouším se znovu usnout.

Vtom se ozve: „Přestaň se trápit pocity křivdy, nespravedlnosti, ublíženosti, sebelítosti, přestaň se vztekat na sebe, na svět kolem tebe, na lidi, kteří kolem tebe jsou. Ani nevíš, jak moc ti tyhle emoce ubližují, rozežírají tě jako kyselina, hromadí se uvnitř tebe a působí v tobě přetlak. Mění se ti vibrace, které pak vyzařuješ kolem sebe. Jakmile tě nějaká negativní myšlenka přepadne, uvědom si ji a hned ji pošli dál. Okamžitě se jí zbav, dřív než se z ní odvine negativní emoce. Ta emoce, která způsobuje negativní změny ve tvém těle. Budeš-li toto mít neustále na mysli, budeš se neustále kontrolovat, postupně to pro tebe čím dál jednodušší, až si toho nebudeš vědoma vůbec a vše budeš provádět naprosto automaticky. Stejně jako ses učila uvědomovat mnoho jiného, postupně zvládneš i tohle. Vnímej vše jako učební látku. Každého člověka, každou situaci, která je ti nepříjemná, to vše je pro tvoje dobro. Je tu pro to, abys něco pochopila a naučila se to. Proto nic neodmítej, nebojuj s tím, a nevztekej se kvůli tomu, ani se nelituj. Vnímej tyto situace s nadhledem a s vědomím – jsou pro moje dobro.

Brzy nastoupíš do nového zaměstnání, které pro tebe bude velkým přínosem, a pozor i tvou velkou učební látkou. Takovou, která ti pomůže změnit tvé postoje, které ti tak ubližují. Kromě jiného tě přesvědčí o tom, že lékaři lidem pomáhají a ne jen ubližují, jak ty to ze svého ublíženého postoje vnímáš. To, čím sis procházela ty, nebylo proto, abys kvůli tomu byla zatrpklá a zanevřela jsi na doktory a sytila ses pocity křivdy. Přijmi i tuto skutečnost. I toto vše mělo význam. Byť ty ho ještě nevidíš. Jednou a nebude to dlouho trvat – ne, neboj se, neumřeš – pochopíš, proč to všechno bylo. Všichni dělali vždy jen to, co dělat měli, proč by ses tedy měla kvůli tomu na ně zlobit? Přece i ty jsi udělala mnohé, co z pohledu ostatních mohlo být chápáno jako ubližování. Ale nebylo tomu tak proto, že bys ubližovat chtěla, jenom jsi jim zprostředkovávala jejich učební látku. Takhle to funguje. Jeden učí druhého, jeden druhému nastavuje zrcadlo, a v něm se mu pak projektují jeho učební látka.

Nastoupíš teď do nového zaměstnání, budeš v novém prostředí, mezi novými lidmi. Uvolni se, otevři se, otevři své srdce a vyzařuj kol sebe lásku. Nenechávej si ji pro sebe. Tito lidé nevědí, jaká jsi byla, neznají tě jinou, než jaká jsi teď. Dej jim nahlédnout do svého srdce naplněného láskou, soucitem, porozuměním. Ukaž jim, co krásného v tobě je, čemu věříš, čím žiješ. Dej se k dispozici k poselství lásky a poznání a porozumění pro druhé. Máš teď jedinečnou příležitost, nepromarni ji. Buď stále otevřená, vnímavá, vše přijímej přes srdce plné lásky. Odhoď brýle nespravedlnosti a ublíženosti, jsou to jenom tvoje postoje, tvoje vnímání světa. Všude kolem tebe je láska, to jenom ty vidíš ohrožení. Vyber si, co je pro tebe lepší, jak budeš svět vnímat. Toto měj stále na paměti. Ty sama se rozhoduješ o svém postoji ke světu kolem sebe. Jen ty sama a nikdo jiný. Proto nemá smysl vztekat se na lidi a na situace. Ony jsou takové, jaké jsou, jenom ty je vnímáš svým navyklým postojem – z pohledu ublíženosti a ohroženosti. Proč se tedy trápit a tím si ubližovat?

Otevírá se pro tebe nové období, úžasné neopakovatelné období. Maximálně je využij. Využij každé příležitosti, abys kolem sebe šířila své poznání, pochopení, lásku, abys vždy byla pro druhé příkladem, světlem, majákem na jejich cestě životem. Opusť svoje dosavadní chování - přezírání, ukřivděnost, nevděčnost, nepokoru, odmítání, vzdor, neochotu uvěřit. Obleč se do nového tobě příslušejícího postoje – já věřím, já vím, já přijímám. Nedovol, aby cokoli negativního se v tobě uhnízdilo, uchovávej se stále čistá, ať tě tak každý kolem tebe vnímá. Dovol to, připusť to. Je to pro tebe neopakovatelná jedinečná příležitost, využij jí. Mimochodem – ta boule na krku je zhmotněnou křivdou, kterou stále prožíváš.“

Všechno právě vyřčené pečlivě zapisuji. Musím to zapisovat, protože do druhého dne bych si těžko vše zapamatovala. Respektive zítra bych určitě všechno shodila jako svůj výmysl.

Ruka mi lítá po papíře neuvěřitelně rychle, sotva stíhám psát. Takhle to fungovalo v začátcích mé komunikace. Je to z mé hlavy nebo je to odjinud? …Ne, konec pochybnostem! Tohle tady už bylo a já už tohle odmítání, zpochybňování nechci. Ne, přece mi bylo řečeno, že se mám zbavit svých starých postojů, které mi jenom ubližují. Ať mě tato slova „napadla“ nebo bylo „řečena“, není to snad jedno, když celé moje Já se s tím ztotožňuje? A v tomto okamžiku se cítím naprosto sjednocená a ne jako předtím rozpolcená, že moje duše jde proti mému hmotnému Já. Není to nádherné, že teď je to konečně jinak? Po dlouhém období oddělenosti konečně mám pocit sjednocení.

Obsah knihy XI:

(c) Kateřina Zitová - www.zitova.cz, kzitova zavinac centrum.cz. Návrh a sponzorství e-stranka, poskytovatel terapie.