15. Hemi-sync II.

Dneska jdu na svůj první pohovor. Včera mi padl do oka jeden inzerát v novinách, a protože nebyl uveden kontakt písemný, toliko telefonní, hned jsem na něj zavolala. No, moc jsem se toho nedozvěděla, jen že se jedná o centrum zdraví, kde bych se starala o klienty. A chci-li se dozvědět víc, mám prý zítra ráno přijít. Domluveno.

A dneska ráno vyrážím. Ovšem nejen tam. Na dnešní den mám naplánovaný ještě jeden pohovor, na který mě pozvali na základě mnou zaslaného životopisu. A aby toho nebylo málo, jdu ještě na seminář Přechod branou II, nebo-li opět se jedná o Hemi-Sync. Časově všechno vychází jen tak tak, nemám možnost zastavit se před seminářem ještě doma, takže vyzbrojena karimatkou, ruksakem a velkou taškou, leč slušně oděna, ráno vyrážím z domova.

Nejdřív jdu do poradenského centra péče o klienty. Hned na chodbě, kde čekám, setkávám se s moc zajímavou mladou ženou. Neuvěřitelně rychle si padneme do oka. Poté, co se mě zeptá, kam že mám namířeno s karimatkou, už máme společné téma. Během chvilky se bavíme jako bychom se znaly odjakživa. Po chvíli jsme vyzvány jít dovnitř, obě najednou.

Paní, která nás pozvala, hned se pouští do povídání, jak to v jejich poradenském centru funguje. To co nám říká, je moc zajímavé a já mám pocit, že přesně tohle by byla práce pro mě. Jedná se o práci s lidmi, kteří buď mají zdravotní nebo kosmetické problémy, a toto poradenské centrum jim ukazuje, jak pohlížet na sebe, na své nemoci jinak než bývá běžné. Učí je zaujmout k sobě, ke svému tělu nový postoj. A mnoho dalšího. To, co bych dělala já, je práce tzv. poradce, který je k této činnosti vyškolen a poté jsou mu přiděleni klienti. O ty se stará, informuje je, zve si je k sobě. Drží se směrnic tohoto centra, ale jinak má k jakékoli další individuální práci otevřené dveře. Je zde vítáno, má-li poradce klientům co nabídnout, ovšem jen v případě, je-li klient těmto informacím otevřený.

Zdá se mi to úžasné. Tady bych konečně měla možnost, jak se dostat ke klientům. Tady bych mohla aplikovat vše, co umím - reiki, numerologii a kdo ví co dalšího. Jen je tu drobný zádrhel, do této činnosti bych musela investovat nemalé peníze. Přesto jsem nadšená, druhá zájemkyně je na tom stejně. Vycházíme spolu ven a po cestě si vyměňujeme dojmy, ale taky si na sebe dáváme kontakty.

Pak jedu za Helou do práce, ve stručnosti jí vyklopím oč jde, shltnu jídlo, jež jsem po cestě zakoupila, a už uháním do personální agentury. Ani jsem neměla čas se obávat, jak to tam bude probíhat. Ale mám kliku. Jsem velmi vlídně přijata. Dostanu obsáhlý dotazník, také jeden anglický testík, a pak jdu na pohovor. Snažím se té paní říct, jak se mi všechno otočilo vzhůru nohama jenom díky tomu, že jsem teď byla na pohovoru. Vysvětluji jí, že pokud se smysluplně vyžiji v práci péče o klienty, můžu pak přijmout i normální administrativní práci. Paní je maximálně příjemná, vstřícná. Odcházím se skvělým pocitem, jak všechno proběhlo v pohodě. Jsem nadšená z toho, jak ona byla vstřícná a já jsem se tím pádem mohla chovat naprosto přirozeně a nemusela jsem se stresovat, jak tomu u pohovorů bývá zvykem.

Vyjdu ven a už upaluji na seminář. Zářím jako vánoční stromeček, jak všechno dobře dopadlo.

První den semináře probíhá v poklidu, jsme ve známém ohnisku 10, které není až tak moc zajímavé. Jen příjemně relaxační. Ráno před odchodem z domova jsem prosila o to, aby seminář byl pro mě přínosem, a to v jakémkoli ohledu. Nelpím na ničem, ani na mimořádných prožitcích, ani na výletech za hranice všedních dnů. Opět mi jde jen o to spojit se se svou intuicí. A pokud bude něco navíc, budu jenom ráda.

Večer po příchodu domů se jdu podívat na net, zda-li nenajdu nějaké informace o poradenském centru, kde jsem se dnes ucházela o místo. Jenže ouha! Zjišťuji , že se jedná o práci řízenou z domova. Hned mi naskočí Herbalife a jí podobné. Začnou mnou cloumat pochybnosti. Jak to teda je? Bude to normální nalejvárna a nějaké zaručené hubnoucí diety nebo mají fakt zájem o lidi? Na jednu stranu si pořád říkám, že bych měla možnost dostat se k lidem a působit na ně dle svého vlastního cítění a schopností a možností. Ano, dávala bych jim doporučené přípravky, ale všechno ostatní by šlo ze mě. A pokud bych byla dobrá, o klienty bych určitě neměla nouzi… Ovšem na druhé straně se může jednat jenom o tvrdý kšeft, případně podvod, a klienti nebudou žádní.

Mám za sebou i druhý den semináře. Tentokrát jsme se dostali do ohniska 15, kde jsme se měli spojit se svou intuicí. Mám nádherné zážitky i prožitky. Se svou intuicí se opravdu setkávám a vedeme spolu velmi dlouhý a srdečný rozhovor. Jsem z něj nadšená. Stejně jako jsem nadšená z celého semináře. Domů jedu v povznesené náladě.

A poslední den se dostáváme do ohniska 21. Myslela jsem si, jak si ho užiju. Neužila jsem si vůbec. Normálně jsem ho totiž prospala. Ach jo. Ale asi to tak mělo být – neměla jsem si ho vědomě prožít.

Seminář končí, víkend taky. Jedu domů. Navzdory tomu, že jsme tři dny jenom polehávali a nic nedělali, je s podivem, že jsem docela urvaná.

Další den volám ohledně místa v poradenském centru. Paní na druhém konci drátu mi sděluje, že jsem přijatá a chce se domluvit na dalším. Já ovšem začnu klást otázky, kterých se mi mezitím v hlavě urodilo moc a moc. Paní postupně ochládá a ve chvíli, kdy přednesu další otázky, praví, že v mém hlase slyší jisté pochybnosti.

Snažím se jí vysvětlit, že než do něčeho budu investovat peníze a podepíšu smlouvu, chci mít naprosto jasno, proto ty otázky.

Ovšem poté, co se zeptám ještě na další mně nejasné věci, se mi dostane velmi příkré odpovědi: „Paní Zitová, z vašeho hlasu cítím velké pochybnosti. A protože vy byste byla v mém týmu, já vás nechci. Bude dobře, když se podíváte po zaměstnání někde jinde.“

A je to! Než by mi cokoli řekli, raději se se mnou rozloučí. Zřejmě nechtějí lidi, kteří přemýšlejí, ale takové, kteří budou jenom slepě poslouchat, a hlavně platit.

Zavoláme si s kamarádkou, abychom porovnaly, jak naše pohovory proběhly. Dozvídám se, že u ní to proběhlo velmi podobně.

Teď už mám úplně jasno. Nemám čeho litovat. Jestliže budoucí zaměstnavatel vyžaduje peníze za zaškolení a přitom není ochoten sdělit jakékoli bližší podrobnosti, nemůže se jednat o něco seriózního. No, nedá se nic dělat, budu se muset poohlédnout po něčem jiném.