6. Opět u Boha

Jsem na chatě, ležím na lehátku, na uších sluchátka s překrásnou relaxační hudbou, při níž se snažím ponořit do hlubin svého nitra. Průšvih je, že se mi to nedaří. Myšlenky se potulují, po pravdě řečeno zběsile lítají od tématu k tématu, a já je nedokážu zkrotit. Vůbec nejsem schopna se zkoncentrovat.

Zkouším všechno možné, abych se trochu uklidnila, házím prosby i nahoru, aby mi pomohli, ale nic se neděje.

Najednou se přede mnou objeví jakýsi tunel a ozve se: „Vstup do něj.“

Zaraduji se, že pomoc přece jenom přišla.

Vstupuji dovnitř. Není to obyčejný tunel, je zvláštně vybarvený. Na samém začátku je červený, ale o kus dál vidím, že se barvy mění. Jak procházím jeho červenou částí cítím, že mě tato barva celou prostupuje. Pokračuji v chůzi dál, náhle se červená barva mění v oranžovou. I tuto barvu vnímám intenzivně, je mi moc příjemná. Po nějaké době vcházím do žluté, pak zelené, modré, světle fialové a nakonec do tmavě fialové.

Uvědomuji si, že tyto barvy korespondují s barvami čaker. Jsem zvědavá, jaká barva bude následovat po fialové.

Po chvíli už mám jasno. V dáli se totiž objevuje nádherné zářivé bílé světlo. Krátce zaváhám, nevím, zda můžu vstoupit.

„Neboj se a vstup.“ – slyším vlídný pokyn.

Vstupuji do prosvětleného prostoru a okamžitě mám pocit, že se v něm ztrácím.

„Co se to se mnou děje, co to znamená?“ – nechápu a nerozumím.

„Ničeho se neboj, to jen tvoje fyzické tělo se rozplývá. Jak se cítíš?“

Těžko popsat, co se děje, ale cítím jako bych se v celém prostoru rozplývala. Přitom ale vím, že tento prostor je bez hranic. Mám proto pocit nekonečnosti. Je mi nádherně, lehce.

„A víš, kde jsi?“

Chvíli přemýšlím, něco mě napadne, ale netroufám si to pojmenovat takhle naplacato.

„Ano, jsi tady u mě, u Boha.“

„Jo, přesně tohle mě napadlo, ale promiň, nerozumím tomu.“

„Dokážeš si uvědomit, kde jsem já a kde ty?“

Chvíli tuhle nezvyklou situaci zkoumám, ale jsem tak zvláštně všude rozprostřená, že jakékoli hranice či omezení úplně zmizely.

„Vnímáš, odkud k tobě hovořím? Cítíš můj hlas zevnitř nebo zvenku?“ .

„To přece nejde! Když nevnímám svoje fyzické tělo, jako že ho opravdu nevnímám, nedokážu ani lokalizovat tvůj hlas… Jaký to má smysl?“ – dožaduji se vysvětlení.

„Ptáš se po smyslu? Já ti ho řeknu. Stále se snažíš rozumově rozebrat, odkud ti přicházejí informace, jestli si povídáš sama se sebou či s někým z venku. Tady ti nabízím názorné vysvětlení. Já jsem všude a všechno. Ty jsi součástí mě, já součástí tebe. V této chvíli jsi schopná to takhle pochopit a přijmout, protože tu jsi bez svého fyzického těla, proto cítíš ono vzájemné propojení, provázanost. Hranice mého a tvého Já neexistují. Proto ani nejsi schopna konkretizovat, kde náš rozhovor probíhá – zda uvnitř tebe či vně. Uvědom si následující věc – můžeš promlouvat se svým egem, svými podosobnostmi, se svým vyšším Já, s intuicí, duší, anebo se mnou s Bohem. Můžeme použít i jiné termíny, ale tyto jsou ti nejbližší. Pokud si povídáš se svou intuicí, vyšším Já, se svou duší vždy si ve skutečnosti povídáš se mnou. Všechny tyto složky jsou součástí tebe, ale jsou na vyšší úrovni, než je tvé fyzické Já. A protože jsou na vyšší úrovni, i info odtud pocházející jsou vyšší kvality, jsou pro tebe přínosem, slouží pro tvůj posun a další růst.

Můžeš si povídat se svými podosobnostmi, každá z nich je ale ovládána nějakým programem a podle toho jedná, radí ti, takže i informace odtud pocházející jsou zkreslené právě již zmíněnými programy. A pokud si povídáš se svým egem, ano může ti poradit dobře, ale většina lidí má ego silně vyvinuté a všelijakými programy pokřivené, proto se na něj nemůžeš spoléhat.“

„Ale jak mám rozlišit, odkud ty informace pocházejí?“

„Podle obsahu. A kromě toho, tvoje intuice je už silně rozvinutá, proto to rozeznáš lehce. A hlavně, už toho víš dost na to, aby sis v běžných situacích poradila sama. Víš, co máš a co naopak nemáš dělat. S většinou situací si už poradit dokážeš. A přijde-li situace nová, se kterou si rady nevíš, vždy ti přijde pomoc. A je jedno, bude-li to prostřednictvím lidí, které potkáš, nebo jestli ti přijde info z hloubi tvého nitra. V tom případě ji neanalyzuj, jen ji prostě přijmi a poděkuj za ni. Buď si jistá, že pokud budeš chtít znát odpověď, dozvíš se ji. Bez pomoci nezůstaneš. Ovšem jen v případě, že se jí otevřeš.“

„Ano, děkuji.“

Ještě chvíli se v nekonečnu rozplývám a je mi nádherně, až mi přijde, že už bych měla odejít.

Koncentruji se na sebe a za chvíli se pozvolna začnu stahovat na jedno místo, až mám zase své fyzické tělo. Rozloučím se, vstoupím do barevného tunelu a kráčím zpět.

Jsem venku, otevírám oči a pro jistotu si jdu hned vše zapsat, dřív než to zapomenu.