13. Etikoterapie

Rozhodla jsem se absolvovat kurz etikoterapie u Marušky. Už když jsem se s ní na podzim seznámila, mluvily jsme o něm. Celou dobu jsem ho měla na paměti s tím, že to ještě není aktuální. Až teď mám pocit, že se ho mám zúčastnit. Jediné, co mě odrazuje, je ta hrozná dálava. Uvědomuji si, že jsem co se týká cestování pohodlná a že se mi nechce nikam harcovat. Je mi jasné, že ve dvou by to pro mě bylo snesitelnější, ptám se proto lidí kolem, jestli by někdo neměl zájem jet se mnou.

Prima, kamarádka by ráda jela. Jsem ráda, alespoň nám cesta rychleji uteče.

A už jsme tu. Nejdřív spousta teorie, večer pak zkoušíme první testování. Testuje se podobně jako v kineziologii. Jen s tím rozdílem, že testujeme sami na sobě.

Jsem mile překvapená, když vidím, že moje ruka reaguje. Jsem z toho úplně na větvi.

Bohužel čas již značně pokročil, takže sotva stačíme vyzkoušet jednu dvě věci, končíme.

Ráno se probudím brzy a nemůžu usnout. Využívám toho a napojuji se na svoje nitro. Okamžitě začnu fajrovat. Celá. Prosím svou duši, ať mi napoví, jak pomoct mému nemocnému tělíčku.

Přijde mi info, že si mám zharmonizovat čakry. Roztáčím je a kupodivu se mi to po jistém úsilí podaří. Nejdřív roztáčím ty hlavní. Okamžitě cítím příjemné uvolnění a příliv energie. Potom se pouštím do dalších čaker. Je neuvěřitelné, jak celé tělo ožívá, až pulsuje. Padá na mě vděk a pokora.

Je čas vstát. Jdeme na snídani. Cítím se nádherně svěže jako už dlouho ne.

Pokračujeme v etikoterapii.

Maruška hledá dobrovolníka, na kterém chce něco předvést. Shodou okolností jsem to já. Testujeme vztahový problém. Vyjde mi, že mám problém sama se sebou. Vychází z nepochopení karmického úkolu, který jsem si zvolila pro tento život. Dalším testováním se dozvídám, že problém sahá za hranice tohoto života. Není to ale úplné pochopení, je nutno testovat dál. Ani nevím, jak se co semlelo, ale vyplyne z toho zjištění, že si nezasloužím být zdravá… A to mě dostane, brečím…

Maruška se mě na něco zeptá a než se naděju, podnikáme spolu emocionální cestu. Prolétávám z jedné vrstvy do druhé a než se naděj jsem ve Zdroji. Znovu se rozbrečím. Tentokrát ale vděkem. Ve Zdroji vnímám, že si zasloužím veškerou hojnost v životě a nejvyšší dobro.

Sobota utekla rychle, neděle utekla ještě rychleji … a jedeme domů. Plné nových informací a prožitků. Jen kdyby mi bylo líp. Přijedeme do Prahy a mně je zle. Sotva dýchám.

Následující den si zkouším testovat příčiny svých zdravotních potíží a hle, daří se. Testováním zjistím spoustu zajímavých informací. Nelením a všechno sepisuji dohromady a posílám to mailem Marušce. Je z toho překvapená. Prý se nestává, aby po prvním kurzu byl někdo tak úspěšný jako já. Příjemně mě to naladí a říkám si, že bych etikoterapii mohla někdy v budoucnu využít. Jak pro sebe, tak i pro druhé.