12. Problémy s bydlením

Po Novém roce ke mně přichází kamarádka. Dlouho jsme se neviděly, máme si toho tolik co říct. Probíráme svoje problémy zprava zleva. Je příjemné mít tu někoho, s kým si můžu takhle popovídat. Máme stejné názory a vzájemně se doplňujeme.

Napadne mě, že kamarádka by si na svoje problémy mohla vytáhnout karty.

Nejdřív si tahá tarotové karty.

Vidím, že na její otázku jí daly odpověď.

Nabízím jí ještě karty andělů.

Bere je do rukou a míchá je.

Dělám si legraci a prosím anděly, ať jí s tím jejím problémem pomůžou, když mají pomoc v popisu práce.

Ona si vytáhne kartu. Jenže ta jakoby odpovídala spíš na problémy moje než její.

Přijde mi legrační, že jsem o pomoc vlastně prosila já. Skoro jako by to andělé špatně pochopili…

Radím jí, ať si vytáhne kartu novou.

Kamarádka znovu míchá karty.

Vtom si všimnu, že kartu, kterou si před chvílí vytáhla, nedala zpět do balíčku, a tak ji tam přidávám se slovy, že třeba ta karta nebyla pro mě, ale pro ni.

Kamarádka domíchá a tahá si kartu.

Ejhle – ta samá karta! No tohle?!

Zřejmě jsme se mýlily. Ta karta byla opravdu pro ni.

Napadne mě, že bych si mohla vytáhnout kartu i já.

Beru balíček do ruky, soustředím se na otázku a tahám si kartu.

Nejdřív mi přijde, že jsem dostala stoprocentně jasnou odpověď, jenže po chvíli výklad zpochybním s tím, že karta se dá vyložit i jiným způsobem. Negativnějším. A že si teda vytáhnu kartu jinou, aby mi andělé odpověděli lépe a jinak.

Znovu tahám kartu. Ovšem i tato karta se dá vyložit dvojím způsobem. Jedním vyloženě pozitivním, druhým spíš negativním.

Naštvu se a říkám, proč mi karty neodpoví jednoznačně, aby se karta nedala nijak zpochybnit … a tahám kartu poslední, třetí.

Jenže i tady má karta jakoby dvojí význam.

Začneme se s kamarádkou dohadovat.

Ona v kartách vidí jasnou odpověď, pozitivní, kdežto já tu opačnou, negativní.

Dohadujeme se poměrně dlouho, až mi najednou dojde jedna věc, až se z ní opotím. O tomhle je přece můj život. Je to jako s poloprázdnou sklenicí. Dva lidé se na ni dívají, přičemž jeden říká, že je z půlky plná a druhý zase, že je z půlky prázdná. A oba mají pravdu.

Tady s kartama je to to samé. A vtom mi dojde další věc – chtěla jsem jednozačnou odpověď. Vím, že mezi kartami jsou minimálně čtyři, které by mi ji daly. Takovou, která by byla nezpochybnitelná, naprosto jasná. Jenže já si vytáhla postupně tři karty, které mají význam dvojí.

A v té chvíli se mi propojí to, co mi vyšlo včera v keltském kříži pro tento rok – můj život bude letos o překonání strachu, velkých zkouškách, o odevzdání všeho s důvěrou a vírou, že vše dobře dopadne. A tohle s kartama byla humorná názorná ukázka toho, co se ode mě v tomto roce bude chtít. Přestat se na vše dívat skrze svůj strach a vždy si vybrat tu pozitivní možnost a věřit a doufat, že vše dopadne dobře.

Den utekl jako voda a než se nadějeme je večer. Kamarádce zvoní mobil, její partner že se tu pro ni zastavil. Zve ho nahoru.

Seznamujeme se.

Všichni se usadíme a začneme rozebírat téma moje bydlení, respektive přestěhování. Zmiňuji se o všech možných variantách, ale také o problémech, které jsou s nimi spojeny.

V řeči se dostaneme i na možnost zateplení stávající chaty, abych se tam případně mohla přestěhovat.

Ovšem já to nevidím reálné. Předkládám důvody, proč to nepřichází v úvahu.

Je mi ale oponováno. A proč ne?

Vzápětí se rozvine diskuse, při níž zazní spousta zajímavých a hlavně povzbudivých informací. Takových, které jsem v téhle chvíli potřebovala slyšet. Vlastně proč ne?

Kamarádka i s přítelem odcházejí a mně hučí v hlavě jako v úle.

Večer si jdu lehnout s představou, že dneska se konečně po delší době v klidu a pohodě vyspím. Bez strachů a obav a starostí, jak to s tím mým bydlením bude.

Opak je ale pravdou. Vůbec nemůžu usnout.

Zkouším se uspat knihou, pak meditační hudbou, jenže nic z toho nezabírá. Jsem čilá jako rybička. Vyskakuji z postele a hledám plány chaty. Prima, honem zpátky zase do postele. Za chvíli vyskakuji znovu. Tentokrát s metrem. Je potřeba změřit nábytek. A tak celou noc střídavě vyskakuji z postele a běhám s metrem po bytě, abych vzápětí rozměry zapsala a porovnala je s rozměry chaty… no a střídavě se samozřejmě snažím usnout.

Je šest ráno. To už jsem celá urvaná, nicméně stále neschopná usnout. Už celá zoufalá se přesunuji vedle do pokoje k televizi a teprve u ní milosrdně usínám na dvě hodiny.

V následujících dnech stále přemýšlím, co všechno se mi do chaty vejde a jak to tam uspořádám. Je mi jasné, co všechno bude třeba koupit a co zařídit. Je toho spousta, ale to nevadí. Cítím se nabitá spoustou pozitivní energie a elánu. Vím, že konečně se našlo řešení.

Moje pozitivní rozpoložení mi vydrželo jen pár dní. Přesně do chvíle, než jsem měla rozhovor s Michalem. V řeči se dostaneme na chatu a její zateplení. Celá rozradostněná mu líčím nejnovější řešení, jak vyřešit svoje bydlení. Jenže Michal namítá, že chata na tohle není stavěná, že všechny ty zásahy a úpravy by nemusela přežít. Hlavně s ohledem na její špatné základy. A od toho se odvíjí spousta dalšího. Chvíli to spolu probíráme, až mu nakonec dám za pravdu.

Ach jo. A je po náladě! Už jsem se natěšila, jak snadno, rychle a levně se celý problém vyřeší, a teď jsem zase jako na začátku.

Večer si jdu lehnout a opět nemůžu usnout. Teď ovšem kvůli starostem.

Stále se zbavuji starých věcí. Je jich tu spousta. Jsou tu věci, které zbyly ještě po Hele, když byla malá, ale dokonce jsou tu věci z dob, kdy jsme v bytě bydleli všichni i s mými rodiči. Táta byl kutil všeuměl, takže tady toho zůstalo po něm spousta… Michal v bleděmodrém to samé… No a samozřejmě taky je tu i to, co jsem pořizovala já sama... Za každý kousek, který jde pryč, jsem ráda. Jen je problém, že jich ještě spousta zbývá. Ještě že je možné podávat inzeráty přes internet. Ušetří mi to spoustu času.

Stále mě sužuje stres kvůli bydlení. Sice jsem se rozhodla se svého krásného bytu vzdát, ale cítím, že ze srdce mi to moc nejde. Dělám proto všelijaké meditace, techniky, jak se svého lpění zbavit. Stále to ale není to ono.

Až jednoho dne se naštvu a rozhodnu se podniknout první krok. Napíšu mail majiteli domu, že jsem nucená z finančních důvodu svůj byt opustit a přestěhovat se jinam. A ptám se ho na jeho stanovisko.

Jsem skoro na prášky, jak se bojím jeho odpovědi. Pamatuji se totiž na to, když jsem mu psala podobný mail před dvěma lety, jak mi odpověděl. Tehdy jsem se z jeho odpovědi málem zhroutila.

Proto se mi uleví, když si čtu tu dnešní odpověď. Je podstatně přijatelnější než ta minulá.

Obsah knihy XIII:

(c) Kateřina Zitová - www.zitova.cz, kzitova zavinac centrum.cz. Návrh a sponzorství e-stranka, poskytovatel terapie.