12. Frekvence, energie

Snad každý ví, že všechno kolem nás i v nás vibruje. Celý vesmír vibruje, vibrujeme i my. Vlastně všechno je o frekvencích.

Každý z nás vibruje na určité frekvenci, a ta se odvíjí podle toho, jak se zrovna cítíme. A to se zase odvíjí od toho, na co zrovna myslíme, čím se ve své mysli obíráme.

Myslíme-li na něco příjemného, naše frekvence jsou vysoké. A jestliže se nám děje něco nepříjemného, nebo na to nepříjemné jenom myslíme, frekvence jdou dolů.

A podle toho se napojujeme na příslušnou frekvenci kolem nás. Lidí kolem nás. A proto je nám s určitými lidmi dobře, proto si s nimi i rozumíme, a s jinými zase ne. Protože s nimi ladíme na té stejné nebo podobné frekvenci… A proto nás to i k určitým lidem přitahuje nebo naopak nás to, ač na vědomé úrovni tomu nerozumíme, od nich odpuzuje.

 

Jak už jsem zmiňovala na začátku, všichni vibrujeme na určité frekvenci. A podle toho si do života přitahujeme lidi. Takové, kteří jsou na frekvenci podobné té naší….

Nevím proč, ale já si zatím do života přitahovala spíš tzv „učitele“ než lidi mně příjemné.

Možná se teď někdo ptá, co je to za termín – učitelé.

No, to jsou lidé, díky nimž se máme v životě něco naučit nebo pochopit.

Možná ani teď to někomu není úplně jasné.

Tak ještě jinak. Myslím, že už je obecně známé, že smrtí život nekončí. Že naše energetická podstata, nazvěme ji duší, poté, co člověk naposledy vydechne, přemístí se do jiného časoprostoru, do tzv. barda. A tam si rekapituluje celý svůj život. A pak si zde naplánuje život následující. Včetně všech úkolů, nebo lépe řečeno cílů, kterých chce v tom životě dosáhnout. A k tomu se dohodne s jinými dušemi, jak jí kdo v plnění oněch úkolů či cílů napomůže. Tím, že si dopředu rozdají role. A podle toho se pak odvíjí celý její budoucí život. A to jsou ti lidé, kteří nám do života vstupují. A buď s námi souzní, anebo naopak nám brnkají na nervy.

 

A co se týká přitažlivosti k někomu jinému, může za tím být i vzpomínka duše na společný minulý život. Jako se to stalo před mnoha lety mně. Tehdy jsem nastoupila do nového zaměstnání. Ve chvíli, kdy jsem spatřila svou budoucí kolegyni, měla jsem pocit, že ji znám. A hned ten první den jsme si potykaly. Podotýkám mně v té době bylo 25 let a jí rovných 50. Od první chvíle mě to k ní přitahovalo, a já si s tím fakt nevěděla rady. V té době, byla to osmdesátá léta, jsem netušila nic o tom, že smrtí život nekončí, že se znovu a znovu inkarnujeme… a další a další… Moc dobře si pamatuji, jak jsem z toho byla zmatená, vůbec jsem tomu nerozuměla, proč mě to k ní takhle přitahuje.

Naštěstí díky vší práci na sobě, jsem si k sobě začala přitahovat lidi mně příjemné… Jasně, občas se ještě nějaký ten „učitel“ zase vynoří, ale víc je lidí, se kterými plujeme na stejné vlně, na stejné frekvenci.

 

A tím se dostávám zpátky na téma frekvence.

Asi bych měla osvětlit, proč o nich teď píši. No, protože s nimi mám teď co do činění.

 

Vezmu to pěkně od začátku.

To takhle jednou pozdě večer brouzdám po YT a narazím na jedno zajímavé video. V něm si dvě dámy povídají něco na téma ladičky. A mně to tak dalece přišlo zajímavé, že jsem se hned jala o ladičkách vyhledat bližší informace.

Narazila jsem na stránky, které se ladičkami zabývají. Pánejo, tohle je opravdu zajímavé!

Terapeutické ladičky jsou vlastně kovové zvukové rezonátory. A zvuková vlna pomocí ladiček proniká do těla, do kostí, svalů, tkání, buněk až do samotné DNA, a tak je schopná nejen rozpustit všelijaké bloky v našem podvědomí, ale může i léčit.

Vše, co tam bylo napsané, mě oslovilo. V té době jsem totiž pociťovala určitou stagnaci. A to navzdory kvantování či jiným metodám. Najednou jsem měla pocit, že díky ladičkám bych mohla konečně pohnout s problémy, respektive s bloky ve svém podvědomí, kterých se mi přes všechny terapie - a že jich bylo – mohla konečně zbavit. Protože zatímco všechny dosavadní terapie probíhaly víceméně na úrovni mentální, s ladičkami by to probíhalo na úrovni energetické.

A tak jsem se přihlásila na seminář, kde se člověk může o ladičkách dozvědět vše potřebné, ale hlavně se naučí s nimi pracovat.

 

Kromě semináře jsem najednou měla pocit, že se mám objednat i na terapii s ladičkami.

A tak se i stalo. A tím se všechno dalo do pohybu

Najednou na mě začaly vykukovat a žádat si o zpracování témata z mé dávné minulosti, o kterých jsem neměla sebemenší tuchy. A to jsem si myslela, že minulost jak tohoto života, tak i těch minulých, mám dopodrobna prozkoumanou a zpracovanou… Ale kdyby šlo jenom o tohle. O slovo se hlásí i informace a prožitky z jiných realit. A to je úplně jiný šálek kávy….

 

Momentálně se nacházím v tzv. procesu. To je asi nejlepší označení, kterým se daný stav dá nazvat. Děje se toho opravdu moc. A to všechno mě chvílemi naplňuje zvědavostí, co dalšího se zase odkryje, ale musím se přiznat, že mě to chvílema i trochu leká. Ve svém nitru jsem ale v klidu, protože cítím, že všechno, co mi je a bude ještě zjeveno a co díky tomu teď prožívám, je v souladu s plány mé duše. A není to nic, na co bych neměla, co bych nezvládla…

 

Součástí tohoto procesu byla očista jak na úrovni energetické, tak i fyzické. A následně se mi spustila zase kreativita.

Začala jsem totiž zase malovat obrazy olejem. Nyní maluji obrazy naprosto intuitivně. Nevím dopředu, jak bude obraz vypadat. Nechávám všemu volný průběh. Fascinuje mě, co se nakonec z obrazu vyloupne. Jediné, co je vždy stejné, že jsou to nádherné čisté energie…

Nevím, jak dlouho toto období kreativity potrvá. Zatím mě něco pudí, abych malovala obraz za obrazem. A budu malovat tak dlouho, dokud to takhle budu cítit… A až ucítím, že mám s malováním přestat, skončím a budu se věnovat zase něčemu jinému…