1. Typy duší

Už je to dlouho, co jsem zapisovala svoje životní peripetie, že ani nevím, s čím teď začít. Stalo se toho totiž hodně.

Jednou z věcí, která určitě stojí za zmínku, že už vím, jaký typ duše jsem.

To bylo tak. Dostala se ke mně informace, že je možné objednat se na přednášku, kde se člověk dozví, jaký typ duše je, a vše další s tím související.

A protože jsem žena činu, neotálela jsem a doporučené webové stránky jsem vyhledala, hned jsem na příslušné číslo zavolala a objednala se. Jak jsem se později dozvěděla, měla jsem kliku, protože ne každému se podaří objednat se. Bývá tam plno.

 

O pár dní později na přednášku jdu. Jsem zvědavá a kromě toho i doufám, že informace, které se tam dozvím, mi pomůžou se v životě orientovat. V poslední době mám totiž pocit, že vlastně nevím, co se ode mě v tomto životě očekává. Teda krom toho, že mám žít v radosti a lehkosti… No jo, to se lehce řekne, ale jak to uvést do praxe?

Na místo určení dorazím brzy. To proto, že přednáška se koná v Praze a v sobotu. A dopravní spojení od nás z Unhoště o víkendech je značně omezené. A tak na příslušné adrese stepuji dlouho před začátkem.

Nevadí, hlavně že jsem na místě.

Nejdřív proběhne individuální načtení typu duše. Je to chvilka, jen pár minut. A protože jsem byla mezi prvními, mám pak hodinu času, než začne vlastní přednáška. Je nás hodně a je třeba načíst duši každému.

Pak začíná přednáška samotná. Zazní spoustu informací, mám ale problém se soustředit. Jako na potvoru jsem v noci toho moc nenaspala, a tak teď jsem místama poněkud mimo. Nicméně to hlavní mám snad zapsané.

Typy duší jsou rozděleny dle jejich stáří a podle energie.

Duše jsou prvokolové, druhokolové a ještě z přelomu 1. a 2. kola tvoření… Vzhledem k tomu, že jsem se dozvěděla, že patřím mezi ty, které se zrodily v kole prvním, budu se věnovat právě jim.

Jak už z jejich označení vyplývá tyto duše jsou velmi staré… No, že jsem stará duše, to vím už dlouho, ale nevěděla jsem, co všechno to obnáší.

Například to, že tyto duše mají problém popsat a sdělit svoje pocity ostatním… Možná to tak je, ale já od té chvíle, co na svém webu sdílím ze svého života skoro všechno, včetně svých pocitů, bych řekla, že tohle je už trochu passé… Další věc, která je pro ně typická, že je pro ně obtížné převést svůj potenciál do současnosti… Ano, to potvrzuji. Uvědomuji si, že jsem do života přišla s určitými dary a nějak si s nimi nevím rady. Vím, že jsem svůj potenciál ještě nenaplnila tak, jak bych asi měla ... Další věc, která k prvokolovým duším patří, že řeší moc věcí najednou, a zdá se jim, že ostatní jsou moc pomalí. I tady jsem v duchu přitakala, neb mám celý život pocit, že jsem moc rychlá a ostatní že mi nestačí ... A musím se přiznat, že mě to, hlavně v zaměstnání, štvalo. A nechápala jsem, jak je možné, že ostatní jsou tak pomalí... No až teď mám vysvětlení – závada není na straně druhých. Je to proto, že jsem moc rychlá já. 😉

Těmto duším se v dávné době se žilo lépe a jednodušeji, ale pak v důsledku nečekané situace sem z pravesmíru vstoupily jakési bytosti, které z nějakého důvodu (už asi nezjistíme jakého) podlehly strachu a vystoupily ze svého časoprostoru, a tak se tu staly „infekcí“. Začaly tu narušovat přirozenost tamních realit, a tím sem vnášely negativní energie. Ty byly od té doby podstatně hutnější a těžší. A to se samozřejmě odrazilo na životě duší, které v té době žily. Byly totiž z dřívějších dob zvyklé na energie podstatně kvalitnější.

Tyto duše sem na zem přišly kdysi opravdu dávno a dávno, vlastně stály u zrodu země jako takové… Pak prošly mnoha a mnoha inkarnacemi, až se dostaly sem do této. A tahle jim dává opravdu zabrat. Tak moc zabrat, že už jsou v y č e r p a n é.... I tohle sedí, protože já jsem fakt někdy tak moc vyčerpaná, že mám někdy pocit, že už nemám sílu na to, abych pokračovala dál ... Ale vím, že to nemůžu vzdát i kdybych stokrát chtěla... A tak se zase vzchopím, nahodím baterky a jede se dál. A nikdo na mně nepozná, že jsem ještě před chvíli ryla bradou o zem... Neb my staré duše jsme nejen hodně staré, ale taky převelice silné a odolné a hned tak nás něco nezadupe do země.

Ohledně těchto duší zaznělo mnoho informací, už si ani nepamatuji, co všechno bylo řečeno. Ale jednu velmi důležitou informaci, pro mě přímo zásadní informaci, tu musím zmínit. A sice my hodně staré duše to tady v tomto životě máme hodně těžké, protože po celou dobu své existence se potýkáme s těžkými energiemi, na které nejsme zvyklé.... A to sedí na sto procent. Protože celé ty roky, co jsem se dala na „novou“ cestu, jsem skuhrala, jak to mám v životě těžké. No a ejhle – teď jsem se dozvěděla, že to k tomuto typu duší patří. Takže je to tak, máme to tu opravdu hodně těžké. Ovšem fňukání není na místě. Je zapotřebí přijmout, že to k nám patří. Stejně tak k nám patří i to, že nám hned tak někdo nerozumí. A tady musím opět přikývnout, protože jsem se mnohokrát setkala s tím, že lidi nechápou, jak je možné, že stále ještě nejsem úplně happy, když toho mám tolik za sebou?... Taky k nám patří i to, že neumíme navazovat kontakty s ostatními, a proto se často cítíme osamoceny.... I tohle sedí, protože si uvědomuji, že se mi fakt nedaří navazovat kontakt. Ať jsem na jakékoli akci, nikdy si nenajdu spřízněnou duši. A že se mě to něco natrápilo. Až teď rozumím, proč tomu tak je.

A to by asi tak bylo k duším prvokolovým všechno.

 

Teď ještě zmíním typy duší dle jejich energie. Ale musím přiznat, že tady jsem se moc nechytala. Pro mě bylo podstatné to, že jsem se dozvěděla, že jsem PŘÍRODNÍ BYTOST – OCHRÁNCE ENERGIÍ KRAJINY. Kromě těchto přírodních bytostí jsou ještě TVŮRCI, TRANSFORMÁTOŘI, ANDĚLÉ, INSPIRÁTOŘI, KONSTRUKTÉŘI, STRÁŽCI ROVNOVÁHY a možná ještě další, ale to už si fakt nepamatuji.

Postupně byly rozebírány jednotlivé typy duší, a já pořád čekala, kdy přijdou na řadu ty přírodní bytosti. Bohužel o nich se mluvilo až úplně na konec. A mně přišlo, že byly vzaty poněkud zkrátka. I proto jsem se objednala na pokračovací sezení, na tzv. Příběh duše. A tak nějak jsem předpokládala, že tam se dozvím už něco konkrétního.

 

Na sezení jdu o pár dní později. Je nás jen pár, aby bylo dostatek času na každého. To, co tam zaznělo, mě překvapilo. Například bylo zmíněno, že jsem poradce, že ke mně patří moudrost, zkušenost. Vlastně jsem studnice zkušeností a poznání, jakási „chodící knihovna zkušeností“… Tohle mě teda pobavilo. A sedí to. Protože zkušeností mám za sebou privela... K tomuhle mám jen připomínku, že své zkušenosti nemám komu předat... Ale nebudu se tím trápit, není všem dnům konec, třeba na to není ještě ten správný čas… S čím ovšem nesouzním, že moje duše sem prý šla s vědomím, že se chce zapojit do procesu, který se tu odehrává… To ale nekoresponduje s tím, co se mi vynořilo během regresí… Vím a intenzivně jsem si to i prožila, že jsem se sem inkarnovat nechtěla. Pamatuji si moc dobře, jak jsem se vzpírala, jak jsem odmítala do téhle inkarnace vstoupit. Stejně tak si pamatuji, jak jsem pak letěla dolů vírem a u toho jsem křičela – Já sem nechci! ... Tak nevím, co s tím… Kromě tohohle mi bylo řečeno, že jako ochránce energií krajiny nejsem tady poprvé. A nyní jsem jím proto, abych navázala na práci, kterou jsem konala jako duše v minulosti, a abych navázala na práci svých předků. Kromě jiného je mým úkolem postupně rozbalovat a uvolňovat životadárnou a silnou energii, kterou mám v těle. Mám si uvědomit, že jsem daleko silnější a mocnější než si myslím. Ta energie, co v sobě mám, je v pořádku. Ta sem patří. Ale je zapotřebí s ní zacházet opatrně....

No, zazněla tu spousta informací. Domů jdu proto se zavařenou hlavou a říkám si, jsou mi tyto informace k něčemu dobré? Mohou mi nějak pomoct? A jak se mám postavit k tomu, co je v rozporu s mými prožitky? Mám si s tím lámat hlavu, anebo to nechat být?

Ještě, že mám celý výklad nahraný. Bylo nám to doporučeno. To proto, abychom si to doma v klidu mohli přehrát. I několikrát. A tak jsme mohli vstřebat všechny informace nám sdělené.

Uvidíme, zatím nemám tu potřebu. Nechám všemu volný průběh. Však ono se to nějak poskládá...