2. Šamanské putování

Uplynulo pár dní a dostává se ke mně další informace. O šamanském semináři na téma – dary duší. Jaká náhoda! Je mi jasné, že tam musím být. Mohla bych se dozvědět informace týkající se mé duše, ale zase z jiného pohledu. A tak se přihlašuji.

 

Dnes jedu do Prahy znovu. Nyní na šamanský seminář.

Je nás jen pár, přesně takhle mi to vyhovuje.

Nejdřív jsme seznámeni s tím, jak to bude probíhat. A pak už jdeme na věc.

Uléháme na karimatky, oči přikryté šátkem, aby nás nerušilo světlo. Sice jsem tu jediná, která má se šamanskýma cestama zkušenosti, ale je to tak dlouho, co jsem je podnikala. A proto jsem trochu v pnutí, zda se mi podaří uvolnit se natolik, abych se dostala do dolního světa a dozvěděla se potřebné informace.

Zazní zvuk bubnů a my se vydáváme na první šamanskou cestu se záměrem – setkání se svým silovým zvířetem.

Zbytečně jsem se plašila. Než se naděju, vidím se na pláži, za chvíli se propadnu dolů do dolního světa, kde na mě čeká můj lev. Vede mě skrz jeskyně, svítící bránu, jdeme dolů, skrz kořeny až do nitra země k obrovskému červenému srdci. To je srdce planety země, matky Země. Posadím se zde a čekám, zda se něco dozvím.

A je to tu, vzkaz matky Země – Buď se mnou v pravidelném propojení. Ty jako přírodní bytost to ke svému životu a svému životnímu poslání potřebuješ. Jestliže budeš se mnou v propojení, dodá ti to sílu ke zvládnutí všech možných situací, dodá ti to pocit bezpečí.

Uf, tak tohle je síla! Vypadá to, že to funguje. Tohle bych si přece nemohla vymyslet.

Krátký odpočinek a jdeme na další sestup. Tentokrát se záměrem – léčení duše.

Opět mě lev zavede k červenému srdci, jsem usazeno přímo doprostřed něj. Mám sladit tepot svého srdce se srdcem Země. Náhle se objeví dvacet bytostí. Dozvím se, že to nejsou mí předkové, ale ostatní přírodní bytosti, které se sem do tohoto života inkarnovaly. Všichni tančíme kolem ohně rituální tanec. Užívám si to. Stejně tak si užívám i to, když přes ten oheň přeskakujeme. Pak mi každá ta bytost pošle krásné malé srdíčko, a já si je ukládám do svého srdce. Jsme tak propojeni. A já mám ve svém srdci lásku a sílu nejen svou, ale i ostatních přírodních bytostí. Je to určitý druh mého léčení, léčení mého srdce. Odteď jsme propojeni, sjednoceni silou.

Zazní vzkaz – Toto spojení je zapotřebí pravidelně utužovat.

Zazní závěrečné bubnování a vracíme se zpět.

Jsem překvapená, nebo spíš zaskočená tím, co jsem teď prožila. Všechno navazuje na to, co jsem se dozvěděla nedávno na Příběhu duší, které jsem před pár dny absolvovala. Je to pro mě další štempl, že náhody nejsou.

Při dalším putování se máme dostat pro změnu do horního světa a dozvědět se, jaké je přání naší duše.

Zazní bubny a já se bez problémů přemístím do horního světa. Najednou se vidím, že jsem holubička. Cítím naprostou svobodu, volnost, radost. Slzy mi vletí do očí. Moje přání – být svobodná a volná ve svém životě. Vnímat svůj život a situace z nadhledu, jako pozorovatel, nenechat se vtáhnout do situací ani do emocí s nimi spojených. Nenechat se jimi zahltit. Můj život probíhal a probíhá ve třech etapách – první jako neprobuzená, druhá po probuzení - práce na sobě, všechno si oddřít, a třetí poslední - prožívat život v lehkosti, radosti, v roli pozorovatele. Žít svobodně, nebát se, že něco nezvládnu. Zvládnout se dá všechno. Vždy si představit a procítit, že jsem jak ten pták, který jen tak poletuje a vše z výšky pozoruje.

Tak tohle mě dostalo. Při vzájemném sdílení našich prožitků jsem ještě v energiích svobody a volnosti a rozbrečím se.

Dnešní šamanění je u konce, sejdeme se tu opět za týden.

Domů jedu plná dojmů. Všechno to, co jsem si tu dneska prožila, jsem si fakt nevymyslela. Vlastně všechny ty prožitky a informace navazovaly na to, co jsem se dozvěděla nedávno.

 

Týden utekl jako voda a jdu opět na šamanské putování. Jsem zvědavá, zda se mi bude dařit i tentokrát.

Na začátku jsme zase seznámeni s tím, co se tu dnes bude dít.

Nejdřív se máme sejít se svým průvodcem, což jsem zvládla bez problémů. Při další cestě máme objevit ukázku z nějaké své lidské existence. Takové, ze které, bych se mohla poučit v tomto životě, na co bych se měla zaměřit.

Trochu mě zaskočí, když se přede mnou objeví silný chlap, dřevorubec. On je ale také staršinou rodu.

Je to člověk, který je ve spojení s přírodou, rozumí stromům, rostlinám. Než nějaký strom porazí, rozmlouvá s ním. Zároveň je to člověk moudrý, který je obklopený velkou rodinou i celým rodem a má ostatním co nabídnout.

Poučení pro mě – buď ve spojení s přírodou, popros duchy příslušného místa, ať ti pomůžou, vyjeď z města do přírody, buď tam co nejvíc a prociťuj energie... Tím, že budeš v přírodě, že vypadneš z domova, zmizí stres, a pak budeš otevřená ostatním lidem, kteří k tobě budou přicházet. Buď knihovnou zkušeností. Potřebuješ svobodu a volnost, to je motto tvého života .

Po závěrečném bubnování se vracíme zpět a já mám zase o čem přemýšlet. Jako při předešlých cestách si říkám – tohle bych si přece nemohla vymyslet?

Jsem zvědavá, co se objeví dál. Při další cestě totiž máme objevit ukázku z nějaké své duchovní existence a opět si z ní vzít poučení.

Vidím se jako druid, pracuji s energiemi, léčím sebe i druhé, chodím do svatyně s kameny, pracuji s nimi.

Vzkaz pro mě – poprosit duchy místa, aby mi pomohli spojit se s přírodou, nakvantovat si, že to umím, odebrat pochybnosti, že to nejde.

No, tak tohle mě dostalo! Já a druid?! Ale dává to smysl.

Při dalších cestách pak hledáme ztracené části duše a následně pak tyto ztracené části vracíme zpět a léčíme je.

Tak, a poslední cesta je za námi. Plná dojmů si balím věci a jedu domů. To teda bylo něco!