18. Vnitřní nastavení

V poslední době hodně přemýšlím. Nad sebou, nad tím, jak to mám v sobě nastavené a co všechno se od toho odvíjí. Teda můj život jak se odvíjí, co mi život nabízí. A já to buď vidím a dle toho se řídím… anebo co nevidím a projde to tím pádem kolem mne nepovšimnuto… A taky samozřejmě přemýšlím nad současnou situací. Tím myslím, co se teď děje nejen u nás ale v celém světě. Totiž celá ta covid-hysterie… a co ještě horší očko-hysterie

Co se týká očkování, v tom mám od samého začátku jasno – cítím v sobě zásadní NE! V první řadě kvůli mým zdravotním problémům. Takhle to samozřejmě prezentuji u lékařů...

 

A jen na okraj. Když začaly prosakovat první zprávy o tom, že u určitých skupin obyvatelstva, mezi něž samozřejmě patřím i já, budou vakcíny povinné, navštívila jsem alergologii vybavena elaborátem o průběhu mých nemocí, léků a reakcí na ně, v němž jsem vše zaznamenávala od začátku mého onemocnění až do současnosti, tj. po dobu 43 let, plus pár lékařských zpráv, a tak nějak jsem doufala, že kýžené potvrzení na základě všeho předloženého získám... Já naiva! Dozvěděla jsem se, že od listopadu jsou všechny kontraindikace zrušeny a je tam prý jen jedna – a to, že pokud bude po první dávce vakcíny nežádoucí reakce, od dalších dávek již bude občan osvobozen... Takže přeloženo mými slovy, další dávky už nebudou jen a pouze za předpokladu, že mě ta první málem skolí. No jo, ale je tu jeden háček - pokud tu první dávku vůbec přežijeme, že jo. A to v mém případě je víc než zpochybnitelné...

No nic, sbalila jsem si svá fidlátka a zamířila k domovu... O pár dní později, musím přiznat, že Hela mě drobet postrčila, jsem napsala mail svému praktickému lékaři. A opět, vysvětlila jsem mu, jak se se mnou věci mají, poslala mu ten samý elaborát včetně lékařských zpráv a očekávala věci příští... Odpověď přišla za chvíli a obsahovala jedinou větu - Ve vašem případě - těžké astma - je z mého pohledu očkování velmi důležité.

No, to jsem fakt nečekala. Že to doporučení nedostanu, to bych brala, nějakou diskuzi, komunikaci, nebo vysvětlení, proč to nejde, to všechno bych brala. Ale takováhle odpověď? Co k tomu lékaře vede? Jak mi tohle mohl napsat lékař, který mě za ta léta zná a ví, jak na co reaguji? On by mi klidně tu dávku píchnul?!

Až mě překvapilo, že jsem se nenaštvala, jen jsem pocítila neskutečné zklamání. Zklamání z lékaře, který buď je zaprodancem pharmamafie... anebo je pod obrovským tlakem a holt dělá, co se od něj chce...

 

Ale abych se vrátila k důvodům, proč vakcínu nikdy! Jak už jsem zmínila, mám pro to důvody především zdravotní. Ale i kdyby ty nebyly, mám důvody ještě pádnější. A ty jsou, že existuje neskutečné množství všech možných informací o tom, co vakcíny obsahují, co všechno způsobují a hlavně, co všechno mohou způsobit v budoucnu... A to od skutečných odborníků. Ne jako u nás, kde na tohle téma se vyjadřuje kdekdo. A naopak skuteční odborníci, kteří nejedou v duchu masmediální masáže, jsou dehonestováni, zesměšňováni a případně i umlčeni... A pak je tu samozřejmě i fakt, že tlak vytváří protitlak. Čím větší tlak je vyvíjen, tím větší protitlak a odpor se vytvoří.

 

Takže to by bylo k tématu covid-hysterie včetně vakcín asi vše... A teď k dalšímu.

Od roku 2000, kdy jsem si prošla nejhorší životní krizí, která odstartovala moje, teď nevím, jak to nazvat, aby to nevyznělo blbě ... Ale což, bylo to opravdu duchovní probuzení. Bylo jako rána palicí do hlavy. Od onoho roku jsem nastoupila novou životní cestu. A ta obnášela přeměnu mého současného Já v Já úplně jiné. Samozřejmě že pod tlakem. A proč samozřejmě? Protože jsem člověkem neochotným k nějaké změně a po dobrém by u mě asi nic nešlo... Alespoň takhle jsem to v sobě celý život měla nastaveno... No věřím a doufám, že tohle moje nastavení už vzalo za své ... A celá ta léta jsem pracovala na sobě, absolvovala všelijaké terapie. Nejdřív to bylo kvantum regresí, pak nějaká kineziologická odblokování, později to byly procesy zvané Cesta. Jak fyzické, tak i emocionální... A byly to samozřejmě i terapie jiné, už ani nevím, jak se všechny jmenovaly... A kromě toho, že jsem na terapie chodila, terapeutovala jsem si i sama na sobě. To když se mi najednou odkrylo nějaké trauma z minulých životů. A stalo se tak ať už ve stavu bdělém nebo během spánku. A vždy to pak bylo zapotřebí okamžitě zpracovat... A taky jsem chodila na semináře. A že jich bylo. Můj úplně první byl Modrá alfa s Petrem Velechovským. Ten mě pak nasměroval dalším směrem. Právě z tohohle semináře se odvinul další seminář, ten byl přímo přelomový – Kořeny. Také pod vedením Petra Velechovského. Tam jsem se úplně poprvé setkala s pojmem bardo. Ale hlavně jsem si prožila, co bardo znamená. Nejen obecně, ale hlavně v mém životě. A tento prožitek převrátil můj dosavadní přístup k životu doslova vzhůru nohama. Ačkoli jsem celý život měla jasno, po tomto semináři jsem věděla, že smrtí život nekončí... A pak už to jelo, jedno za druhým. V terapiích jsem procházela všemi možnými minulými životy, kdy jsem objevovala, kým jsem byla a co všechno se z toho odvíjí do života současného.

 

Musím se přiznat, že tyhle ponory do minulosti jsem fakt ráda neměla. Ale tak nějak mě život do nich natlačil... Teď tak dumám nad tím, PROČ se tomu tak dělo. PROČ měla moje duše zapotřebí se v té minulosti takhle patlat, když jsem to vlastně nechtěla a nedělalo mi to dobře? ... Já vím, někdo je zvědavý a chce se něco o své minulosti dozvědět. Já jsem ale opravdu zvědavá nebyla... PROČ se mi teda doma na gauči najednou otevřel náhled do jednoho z mých minulých životů a udělalo s mi z něj natolik zle, že jsem se do onoho příběhu musela okamžitě ponořit a vše negativní tam vyčistit? ... No, PROČ?

A takových dalších PROČ mám více... Například PROČ jsem na začátku své duchovní kariéry, jak já svou novou životní cestu v legraci nazývám, musela zažít, jaké je být pod vlivem černé magie, energetického upíra? .... No, na něco už jsem přišla. Bylo to proto, že poté, co jsem se „probudila“, bylo zapotřebí, abych se rozhodla, na kterou stranu se dám. Nechám se zlákat na stranu temna jako tomu bylo právě v minulých životech, anebo se vydám cestou světla? ... Nabídek bylo mnoho, a byly tak lákavé. Ale pro mě ne. Já v té době byla naštěstí pořád v energiích odporu, a natahovala jsem ruku po jediném – po životním partnerovi. Ten ovšem nepřišel. Místo toho jsem byla obdarována všelijakými prožitky, ať už erupcemi všech možných a hlavně příjemných energií, nebo tzv. návštěvami u Boha. Ale současně byl na mě vyvíjen neskutečný tlak, abych na tyhle lákavé nabídky kývla, abych se podřizovala, abych byla pokorná, a to na povel... a další a další. Ale ode mě znělo stále to stejné – NE! V té době mě vlastně moje celoživotní odbojnost a odpor proti nátlaku zachránil...

Další PROČ se týkalo všech náročných situací, včetně nemocí, které mě pokaždé úplně převálcovaly. Jen jsem se trochu nadechla, už přišla další rána... I tohle jsem za čas rozklíčovala. Byla za tím závislost na utrpení... Doufám, že i tahle závislost z mého života už odplula...

 

A teď k přítomnosti. Od té doby, co jsem nastoupila novou cestu, mám v sobě nastaveno, že kvůli tomu, čím jsem kdy v minulosti byla a co jsem kdy napáchala, dnes mi šlape na paty karma. Ta karma, coby zákon příčiny a následku. Alespoň takhle mi to bylo hned v začátcích vysvětleno. A i když jsem protestovala, bránila se, nakonec jsem to přijala za své. A od toho se pak odvíjelo všechno. Především moje urputné úsilí co možná nejvíc toho do konce svého života vyčistit, abych se s hříchy z minulosti v životě dalším už nemusela zaobírat... No jo, já vím, vyčistit se všechno nedá, ale říkala jsem si, že čím víc toho bude, tím lehčeji se mi v příštím životě – teda pakliže nějaký bude – bude žít...

Jenže! V poslední době se ke mně dostává čím dál častěji informace, že karma dnes už neplatí. Že dnes jsou jiné energie, díky nimž všechno je a funguje jinak.

No jo, ale co já s tím? Jak se k tomu postavím? Přece vím, že do života jdeme s určitou výbavou. Tím myslím energetický otisk vyplývající z data našeho narození, ale taky genetickou výbavu od našich předků... No a pak to, co jsem dosud vnímala jako nezpochybnitelné – a sice – že z předchozího života odcházíme s určitým „zůstatkem“ a s tím samým pak vstupujeme do života dalšího. A od toho se pak odvíjí náš život. Respektive úkoly, které jsme si do tohoto života nadělili. A od nás se očekává, že se s nimi více či méně vypořádáme... Nebo-li to je ta karma...

A teď mi někdo bude říkat, že karma už není? Jak si to v sobě mám srovnat? A hlavně, co z toho vyplývá? Jakože už můžu být až do konce života vysmátá? Happy? ... No, to asi těžko, že jo... Respektive můžu být, jenže to znamená, že mě už nic a nikdo nebude dostávat. Nic mi nebude vadit... No, ono je vlastně jedno, jestli karma je nebo není, protože od nás se chce být co možná nejvíc ve svém středu, být v pohodě. A to nepřijde samo od sebe. Na tom se musí máknout... Takže jsme se obloukem vrátili zase k tomu samému – pokud nám toto není dáno, pokud jsme zatíženi vším možným balastem, je tento zapotřebí vyčistit a co nejvíc žít vědomě... To jest, hlídat si svoje myšlenky, emoce... a hlavně svoje reakce na to či ono. A přestat se zaobírat čímkoli negativním, v tomto případě především současnou situací. S tou stejně nic nenadělám... Teda, ne že bych ji řešila. Na televizi, respektive zprávy se nedívám už několik let, na internetu si vybírám jen něco, takže nějaké sledování statistik a podobně u mě nepřichází v úvahu. Ale ať už přes FB nebo v mailech se různé informace přece jen k člověku dostanou. A vím, že mi nedělaly dobře... Takže co? No, chce to co možná nejvíc si užívat života, věnovat se tomu, co mě baví, být v klidu a v pohodě... a nechat život plynout. Jo, přesně takhle to je.

 

O pár dní později mi ale něco dojde. Něco přímo zásadního. Náš život se přece ubírá dle našeho vnitřního nastavení. A moje nastavení je – musím si všechno oddřít, nic není zadarmo. A to obnáší práci na sobě... Ale co když je to jinak? Co když si svoje nastavení změním – a sice, že života si lze užívat, lehce v něm plynout i bez práce na sobě? Co když jen a toliko toto rozhodnutí stačí k tomu, aby se tak dělo, aniž bych hnula prstíkem? ... Je to vůbec možné? ...

No, ale proč to nezkusit? ... Dobrá, jdu do toho... V první řadě si nakvantuji, že to možné je ... A pak už nechám život plynout jen tak, bez úsilí... A čas ukáže, jak dalece jsem byla schopná se toho původního nastavení pustit a dovolit si užívat si života jen tak lehce, s radostí, a hlavně - bez práce na sobě.........