7. Tvoření reality

V posledních dnech, protože jsem stále ještě doma, každé ráno zasednu k počítači a trochu projedu internet. Dnes jsem klikla na zprávy na Idnesu. A tam mě praštil do očí článek o výzkumu paranormálních jevů u nás v republice za totáče. Článek byl zajímavý a ještě zajímavější byly komentáře k němu. A mezi nimi jsem narazila na jméno profesora kvantové fyziky Jana Raka.

Hned na YT zadám jméno tohoto pána. A světe div se, je to přesně to, co jsem v této chvíli potřebovala slyšet – kvantová fyzika, vnímání a ovlivňování reality.

Vyposlechla jsem si jak krátká videa, tak pak hlavně jeho dvouhodinovou přednášku. A ta mi dala hodně. Přesně tohle bylo zapotřebí, abych se konečně posunula dál, co se týká toho mého skeptika a racionalisty. Jde o to, že svými myšlenkami tvoříme realitu.

Jsem nadšená. Poté, co vše shlédnu, zavřu oči a přes půl hodiny tvořím realitu, realitu zdravého nebo alespoň uzdravujícího se člověka. A tomu, co dělám, tentokrát bezvýhradně věřím.

 

Další dny už probíhají v podstatně příjemnějším módu. Je mi totiž stále lépe a lépe. Určitě se o to zasloužilo i to, že se pravidelně léčím, programuji, vizualizuji, jak se celé mé tělo uzdravuje. Hlavně ty moje plíce, průdušky a plicní sklípky. A stejně tak si i programuji, že moje laboratorní výsledky jsou lepší a lepší... až jsou naprosto v normě.

A stalo se. Při další kontrole jsou hodnoty zase o hodně nižší... A při té poslední už jsou v normě všechny! Skvělé!!! A rentgen plic dopadl taky dobře.

Takže z hlediska lékařů jsem už zdravá... Z pohledu mého si zatím moc vyskakovat ještě nemůžu, je třeba se hlavně šetřit, neb organizmus dostal pořádně zabrat, je vyčerpaný... No, mezi námi, zatím jsem schopná dojít si tak akorát nakoupit, a i to mi dá zabrat... Takže co se ode mě chce? No přece obrnit se trpělivostí a s jakýmikoli aktivitami vyčkat, až naberu trochu sil...

 

O pár dní později narazím na netu na další zajímavé informace. O funkční medicíně, o které promlouval MUDr. Jan Vojáček. Opět mě zaujalo to, o čem mluví. A díky těmto informacím zapadl další kamínek do mozaiky. Zaujala mě definice zdravého člověka – Zdraví je absence nemoci, nebo ještě jinak – jsme zdraví, pakliže nemáme diagnostikovanou nemoc. A ještě jedna definice zdraví tam padla, dle Světové organizace je zdraví stav fyzické, psychické, sociální a estetické rovnováhy. Ano, opravdu jde o tu rovnováhu ve všech směrech... NO jo, ale jak se k ní dostat, když si je člověk vědomý svých mentálních vzorců, bloků, s nimiž se mu stále přes všechno jeho snažení nepodařilo hnout?

Využívám té spousty volného času i toho, že nemůžu dělat nic jiného krom povalování se na gauči, a tak medituji, nořím se do svého nitra, prosím spřátelený Vesmír se všemi zúčastněnými bytostmi světla o pomoc při nalezení cesty a způsobu, jak se svými programy a vzorci konečně zatočit, respektive jak se od nich osvobodit...

Všechny rady a informace, které mi přijdou, okamžitě do svého života aplikuji. Stále ale cítím, že je zapotřebí ještě něčeho jiného...

 

I dnes ráno, hned po snídani, zavírám oči a nořím se do svého nitra. Nejdřív si vizualizuji sebe a celé své tělo, jak se uzdravuje, všechny buňky se léčí a uzdravují, pak se obracím k Vesmíru & spol. o pomoc. Ať mi ukáží cestu a způsob, jak si odlehčit, jak rozpustit, odpoutat se od všech těch vzorců, programů a přesvědčení, které mi brání v uzdravení.

Překvapí mě, když mi přijde odpověď.

„Ty už přece sama víš, a už to i aplikuješ, jak si pomoct. To je tvoje cesta. Uvědomovat si každou svou myšlenku. Je třeba stále mít na paměti, že svými myšlenkami tvoříš realitu. Když se budeš něčeho bát, nebo si jen představovat, co se může stát, přitáhneš si právě toto. Zatímco, jestliže si budeš vizualizovat, že něco dopadne dobře, tak to taky dopadne. Uvědom si, že myšlenkami opravdu tvoříš. Čím víc se obíráš něčím negativním, tím to negativní jenom zesiluješ, a tím to taky přitahuješ. Proto je opravdu zapotřebí si svoje myšlenky hlídat. V každém okamžiku... Ale to přece víš, o tom jsme mluvili a mluvili a mluvili během uplynulých let mnohokrát.“

„Ano, mluvili. Ale nějak mi nedocházel význam toho, co mi bylo řečeno. Respektive nebyla jsem asi zralá k tomu, abych to ve svém životě realizovala. To až teď, kdy mi jde doslova o život, jsem konečně prozřela, došel mi pravý význam toho všeho. A mohla jsem si vyzkoušet na vlastní kůži, že to tak opravdu je. Že to, jak já to ráda nazývám, opravdu funguje.“

„Ty se vždy potřebuješ přesvědčit, potřebuješ ten důkaz, co?“

„Vždyť mě znáte. Potřebuji, respektive potřebovala jsem. Už jsem ale svůj přístup k životu změnila... Ale ještě bych prosila nějakou radu, jak zatočit s těmi zbývajícími prográmky, které mi komplikují život. Čímž mám na mysli především nepřijetí faktu, že jsem jako duše byla vyvrhnuta ze Zdroje, čímž jsem se stala duší samostatnou, a z toho vyplývající nepřijetí duality z toho vzešlé, pak i nepřijetí života tady na Zemi, včetně mé současné existence... a další a další... Prosím, prosím..."

Chvíli jsem v klidu, do ničeho se nenutím, nechávám volně plout myšlenky ... A v tom mě to napadne. Už není třeba dalšího čištění či odpojování nebo rozpouštění. Místo toho ze mě vytryskne vděk celému Vesmíru za vše, co jsem dosud odmítala. Jak osamostatnění své duše, tak i život tady na Zemi, plus všechno ostatní s tím spojené. A svůj vděk si opravdu celým svým srdcem prociťuji. Je to krásný osvobozující pocit.

Uvidím, co přinesou dny příští. Zda to takhle opravdu stačí nebo je třeba ještě na sobě nějak zapracovat...