17.Bydlení

Konečně se jaro hlásí o slovo, a tak začínám, jak to jenom trochu jde, jezdit na chatu. Zpočátku jenom na otočku. Vždy hodím ruksak na záda, Bambi posadím do tašky a už mažeme na bus, na vlak, pak zase na bus... a pak zbytek cesty pěšky. No, je to náročné cestování, ale zvládám to. Nepříjemné je, že je mi stále zle, tlak neklesá a přidávají se další a další obtíže. Ještě že mám Bambi, ta mě z mé nenálady a nepříjemného rozpoložení vždy alespoň na chvíli vyvede.

 

* * *

 

Už delší dobu se zaobírám svou neutěšenou situací s bydlením. Vím, že ji musím vyřešit, protože tohle je jenom provizorium, jen nevím jak.

S Helou tohle téma často probíráme. Asi by bylo nejlepší, ostatně po tom celou dobu toužím, kdybych mohla zrekonstruovat chatu, abych se tam mohla odstěhovat a bydlet v ní nastálo.

Je pro to víc důvodů. Jedním z nich je, že chata každou zimu víc a víc chátrá, teď ještě viditelněji než kdy předtím – viz prokousané podhledy od myší a kun dohromady. Kdoví, co by přišlo zimu příští.

S tím se musí něco udělat.

A pak samozřejmě chata chátrá jako taková, nakonec svůj zenit má za sebou. Obzvlášť když jí nedopřávám žádnou údržbu, to se pak ani nemůžu divit.

S ohledem na špatný stav chaty a hlavně dezolátní stav základů mi přijde jako nejlepší varianta celou ji zbourat a postavit novou.

Pouštím se do hledání nějaké malé dřevostavby, co možná nejpodobnější té, co mám, a samozřejmě s ohledem na své omezené finanční možnosti co možná nejlevnější.

Objevuji několik firem, které by přicházely v úvahu. S pomocí Hely dávám dohromady poptávku a hned ji na příslušné emailové adresy rozesílám.

Ani nejsem moc překvapená z toho, co mi firmy odpoví. Většina jejich nabídek je nad moje finanční možnosti, jiné by zase nevyhovovaly dalším požadavkům.

Ovšem jako největší problém vidím to, že chata leží dle územního plánu v oblasti se stavební uzávěrou. Což obnáší výrazné omezení stavebních prací. Protože si ale nejsem přesně jistá, co všechno to obnáší, rozhodnu se zajít na příslušný stavební úřad.

To co se dozvím, je jako rána pěstí mezi oči – podmínky jsou přímo úděsné, a sice i kdyby chata byla v dezolátním stavu a na spadnutí, nesmím ji zbourat a postavit novou, byť úplně stejnou, jednalo by se prý o černou stavbu.

Nechápu, jak je to možné? Chata je přece řádně zkolaudovaná, proč by se teda nemohla postavit nová úplně stejná?

Ne,nejde to, byla by to černá stavba. Jediné co mohu, ji postupně celou zrekonstruovat, ale tak, aby byl zachován jak původní půdorys, tak celý ráz. Nic se nesmí změnit.

Odcházím úplně zdrcená, skoro je mi do breku. Vypadá to, že moje jediná naděje, jak vyřešit bydlení, právě vzala za své.

Probírám to s Helou. Domluvíme se, že dáme dohromady novou poptávku, tentokrát ne na novou stavbu, ale na rekonstrukci za přesně daných podmínek.

Rozešlu ji... a čekám.

Jo a to jsem ještě nezmínila, chatu máme stále ještě ve společném vlastnictví s Michalem. I když se už dlouhou dobu domlouváme, aby svou polovinu převedl na Helu, stále se nedaří. Prý už návrh na převod na katastru nemovitostí podal, ale vždy se mu to vrátí s tím, že něco není v pořádku. Jenže teď když se chci pustit do rekonstrukce, bylo by žádoucí, aby tato záležitost už byla uzavřená a chata byla převedená na Helu.

 

* * *

 

Jak Michal, tak Hela do mě hučí, abych si na rekonstrukci nechala vypracovat projekt.

Bráním se, to budou zase peníze navíc, navíc žádného projektanta ani neznám a nevím kde bych jakého sháněla... Až když od Michala dostanu na projektanta, který by mi projekt vypracoval, kontakt, nakonec souhlasím.

Na mou poptávku rekonstrukce mi přijdou pouhé tři odpovědi.

No, to se dalo čekat, že do takovéhle práce a za takových podmínek se nikdo nepohrne.

Postupně vezmu všechny zúčastněné firmy na obhlídku chaty s tím, že počkám na jejich cenovou nabídku a poté se rozhodnu.

 

* * *

 

Čas neskutečně rychle letí, jaro se přehouplo do léta, a já jsem v jednom velkém stresu. Starostma nespím, respektive spím tak dvě až tři hodiny denně, zbytek nocí probdím nebo strávím u počítače surfováním na netu a hledáním všech možných informací ohledně stavby, rekonstrukce... a podobně. Ovšem z toho se odvíjí, že jsem neskutečně ospalá a unavená přes den. Nevím, jak dlouho to takhle vydržím.

 

* * *

 

Stále otálím s oznámením udržovacích prací na stavebním úřadě. Pořád jsem se totiž nerozhodla, zda se do rekonstrukce pustím nebo ne. Největším problémem jsou peníze. Něco mám našetřeno, jsou to moje celoživotní úspory, které se ovšem každým dnem znehodnocují. I proto jsem už napůl rozhodnutá, že do toho letos musím jít. Inflace stále postupuje a navíc se od nového roku očekává další navýšení DPH, tudíž s tím ruku v ruce další zdražení, a pak už by mi peníze určitě nestačily. Z mého současného platu totiž našetřit další peníze nemohu.

Lámu si hlavu, dělám si starosti, odevzdávám to nahoru, snažím se napojit na svou duši – jít do toho nebo ne? Ale žádná odpověď nepřichází. Nedá se nic dělat, musím na to jít rozumem.

Nakonec se odhodlám a to ohlášení na stavební úřad podám. Přijde mi zvláštní a nevím, co si o tom myslet, že jen jsem ohlášení podala, samozřejmě jsem uvedla jako spolumajitele Michala, zrovna ten den mi přišlo z katastru nemovitostí oznámení, že převod chaty z Michala na Helu je již konečně proveden, tudíž jako spolumajitel je již vedena Hela...

No, to snad ne! Snad to při vyřizování žádosti vadit nebude.