5. Síla vůle

Nejen, že jsem spala první noc, ale spím i noci další! Nevím, jestli pomohlo odvedení duše mé sestry, nebo zafungovalo něco jiného, ale důležité je, že spím, a tak se i přes den cítím líp, a až na výjimky už neusínám. Jaká příjemná změna po několika měsících probdělých nocí.

Ale jak už to u mě bývá, jen se mi uleví v jedné oblasti, objeví se problémy v oblasti jiné. Začínám mít zdravotní problémy. Teda ne že bych předtím žádné neměla, ale teď se doslova ze dne na den objevily další. Nevím, zda je to tím, že se přehouplo léto do podzimu, či se událo něco jiného, zčistajasna mi začaly otékat nohy. A dost.

No a co teď?

Nejdřív se snažím naprogramovat v alfě, že jsem zdravá a bez problémů, jenže s každým dalším dnem se situace stále horší.

Jednoho večera to nevydržím a zkouším volat léčiteli a optat se ho na jeho názor.

Prý si mám vzít ten a ten preparát čínské medicíny.

Jdu se podívat do svých zásob.

Hmm, takový tu nemám.

„Tak si pro něj po neděli přijďte.“ Řekne mi.

„Přes den nemůžu, v práci mám fofr. Mohla bych až odpoledne, po práci.“

Průšvih, to on tam už není.

Ptám se ho, čím jsou mé problémy způsobeny.

Prý mám slabou slezinu, schází jí jang.

Díky za informaci, pokusím se s tím něco udělat sama.

Rozloučím se a činím rozhodnutí. Dost už všelijakých preparátů, dostanu se z toho sama!

A jak? Začnu tím, že si příslušně naprogramuji vodu, a budu se léčit mentálně. Ovšem je potřeba činit tak bez jakýchkoli pochybností, jestli na to mám nebo ne. A co je nejdůležitější, hlavně je u toho třeba vydržet.

Jak jsem se rozhodla, tak i konám. Každý den věnuji mentálnímu léčení alespoň krátkou chvíli. Nevím, jak dalece zabralo moje snažení, ale otoky postupně mizí.

Copak otoky mizí, ale objevují se další zdravotní problémy. Nevím, zda proto, že jsem postupně vysadila všechny čínské preparáty, které jsem nepřetržitě brala čtyři roky, a teď na to tělo reaguje, nebo zda je to způsobeno něčím jiným, na každý pád v mentálním léčení pokračuji dál. Nesmím to vzdát.

x x x

Po delší době se scházím s kamarádkou. V řeči se dostaneme na její aktivity. Říká mi, že si pořídila hůlky pro nordic walking a po večerech že vyráží ven a chůzí se nádherně odreaguje.

No nevím, na tohle mám svůj názor. Když jsem před časem poprvé viděla babky odpichující se hůlkami, v duchu jsem si ťukala na čelo. Až později jsem se dozvěděla, že se jedná o zvláštní druh chůze, tzv. nordické, a tato že je doporučována jako obzvlášť užitečná až léčivá.

Časem jsem potkávala takto rázujících lidí stále víc. Prostě další módní vlna, vždy jsem si řekla, a to já fakt nemusím.

A teď mi kamarádka povídá, že i ona této zvláštní chůzi propadla. Popisuje, na co všechno je tato chůze dobrá, a jak jí prospívá.

Nechávám tuto informaci zapadnout, tohle pro mě opravdu není. Ovšem při dalším setkání se na toto téma dostaneme znovu. Opět se dozvídám, jak je tahle chůze zdraví prospěšná. Kamarádka se domnívá, že by i pro mě byla dobré, nejen pro celkové zdraví, ale i pro moje dýchání.

Domlouváme se, že si někdy její hůlky vyzkouším a uvidím.

x x x

Vyzkoušela jsem si je už zanedlouho. Je víkend, jsem na chatě, kamarádka přijíždí i s hůlkami. Hned se dvěma páry. Ve dvou cenových relacích. To abych je mohla porovnat.

Nejdřív se povalujeme v lehátkách na zahradě, pak vezmu hůlky a zkouším se s nimi projít. Jen tak po zahradě, však to stačí.

Až mě překvapí, jak je tento druh chůze příjemný. Vyzkouším oboje hůlky. Jsem překvapená, jaký je mezi nimi rozdíl Ten rozdíl je přímo propastný.

Kamarádka mi ráda dodává všechny potřebné informace. Záleží nejen na typu hůlek, na váze, ale i na způsobu jejich uchopení. Jedny hůlky mají zvláštní rukavičky, do nichž se ruka navlékne a pohodlně se opře. Pokud tedy chci chodit s hůlkami, nezbude než do nich trochu investovat a koupit si ty dražší. Určitě se to vyplatí.

Doma hned vletím na net a hledám takové, co jsou pro mě cenově přijatelné a zároveň splňující příslušná kritéria. Jedny takové objevuji.

O pár dní později je už mám doma. Jsem nedočkavá. Nejdřív jdu s Bambi na procházku, pak jdu sama s hůlkami. Ještě že tu mám na to příhodný terén. Kousek odtud je háj a taky les, a tam si můžu klidně „hůlkovat“, jak tomuhle chození z legrace říkám.

Jsem touhle chůzí úplně nadšená. Mám pocit, že se mi chodí jinak, snadněji než bez hůlek. A taky mám pocit, že chodím podstatně rychleji než normálně. Další den už vyrážím i s Bambi. Pouštím ji na volno, navléknu rukavičky a ostrým tempem vyrážím vpřed. Občas Bambi přivolám, to když se mi ztrácí z dohledu, kráčím docela rychle vpřed. Než se naděju, hodina je pryč. To nám to rychle uteklo.

Jdeme spolu takhle jeden den i druhý. Řekla bych, že i Bambi se tyhle procházky líbí. V lese je teď na podzim na zemi spousta spadaného listí a ona se v něm může do sytosti prohánět. Užívá si jak volného pohybu, tak i délky našich procházek. I já si užívám.