11. Rituál odpoutání se

Je mi zase zle. I když slovo zle není až tak výstižné. Mně je totiž teď zle pořád. Vím, že budu muset něco podniknout. Nořím se do sebe. Zvu si k sobě svého moudrého průvodce, ať mi pomůže vyrovnat se s mou temnou minulostí a taky se skeptikem, který mi tak ubližuje.

Můj průvodce mě bere za ruku a přemisťujeme se spolu do chrámu. Tam mě postaví před zrcadlo a řekne mi: „Podívej se na sebe.“

Vidím se jako krásná čistá duše. Tak krásná, až mi to vžene slzy do očí.

Slyším: „Přijmi svou minulost.“

„Nemůžu.“

„Proč nemůžeš?

„Nevím, ale nemůžu.“

„Tvoje minulost ti nemůže ublížit. Od tebe se chce jen, abys ji přijala.“

„Jenže já s ní nechci mít nic společného.“

„Proč?“

„Nahání mi strach.“

„Máš pravdu, byla jsi mnohokrát člověkem, který druhým ubližoval. Ne jednotlivcům, ale celým skupinám lidí. Ale toto všechno je už za tebou. Teď za to jen přijmi zodpovědnost.“

Můžu se ubrečet, je mi to strašně moc líto, vím, že bych už nikdy nic takového nechtěla zažít, ale přijmout to stejně nemůžu.

„Znovu se tě ptám – a proč nemůžeš?“

„Opravdu nevím, všechno ve mně se proti tomu bouří.“

„A kdo se v tobě bouří?“

Po chvilce váhání připouštím: „Asi moje ego“.

„A ty si necháš diktovat od svého ega co máš a nemáš dělat?“

„Ne.“

„Tak ho spacifikuj“.

Volám si k sobě svoje ego a ptám se ho: „Proč mi v tom bráníš?“

„Mám strach, že když to přijmeme, zaniknu.“

„To je přece blbost. Nezanikneš… Prosím tě, nebraň mi v tom. Bude se nám líp žít. A vezmi na vědomí, že kdybys zaniklo ty, tak tu nebudu ani já. V mém zájmu je, abychom přežili oba. Už mi rozumíš?“

„Ano.“

„A co s tím uděláme?“

„S čím?“

„No s tím přijetím“.

„Tak teda jo, přijmeme to.“

„Opravdu to chceš?“

„Ano, opravdu chci.“

Dávám si ruce na srdeční čakru a pronáším: „Přijímám zodpovědnost za všechny skutky, které jsem kdy v minulosti vykonala. Přijímám zodpovědnost i za to, kdy jsem zneužila své moci a postavení. Lituji toho, co se kdy stalo. Slibuji, že už nikdy, nikdy nic takového nechci. Zříkám se svého spojení s temnou minulostí, přetrhávám svazky s čímkoli temným. Od teď chci sloužit lidem a vždy a vždy jim jenom pomáhat.

Několikrát to pronáším a můžu se u toho ubrečet.

Pak s rukama na srdeční makře pronáším odpojovací afirmace a snažím se je co nejvíc prožít.

• Propouštím vše, co není součástí mého světelného já. Volím cestu světla.
• Odpojuji se od všech zdrojů negativních vibrací. Všechny negativní vibrace, které jsem převzala, ze sebe snímám a posílám je do země k transformaci!
• Vědomě a navždy se vzdávám síly a moci spojené s temnou polaritou. Prosím o pomoc a spojení s polaritou světla!
• Vědomě a svobodně ruším všechna zasvěcení z těchto i minulých životů která nejsou v souladu se světlem!

Rozbrečím se, až mnou vzlyky úplně lomcují. Zřejmě je pro mě víc než důležité. Teprve po několikerém procítěném zopakování se postupně uklidňuji.

Pak ještě pronáším - S důvěrou a pokorou se odevzdávám vyšší moci. A s důvěrou se obracím ke zdroji světla ve svém nitru.

A s těmito slovy se loučím v chrámu a vracím se do teď a tady.