7. Anch

Jak si teď v poslední době každý den tahám tarotové karty, občas z nich na mě vykoukne nilský kříž. Anch. Cítím se být k němu na jednu stranu zvláštním způsobem přitahovaná, na druhou stranu mě odpuzuje.

Občas se nad tím zamyslím a snažím se přijít na to, kde se ve mně tak protichůdné pocity vzaly.

Proč mě přitahuje, nevím. Ale vím, proč mě odpuzuje.

S anchem jsem se seznámila před několika lety, v období, kdy jsem byla pod vlivem černé magie. Tehdy mi tento egyptský symbol moci vstoupil dost razantně do života. Nejdřív se mi začal zjevovat v meditacích a pak i v běžném životě. Poté jsem dostala v meditacích „přikaz“, abych si ho pořídila. Což jsem nakonec udělala. Ačkoli se mi anch nelíbil, koupila jsem si ho v podobě prstenu. Natolik jsem tehdy byla vystrašená neustálým vyhrožováním a zastrašováním.

Je zajímavé, že v meditacích se mi nejen objevoval anch, ale spontánně mi naskakovaly úseky z minulých životů, které se odehrávaly převážně v Egyptě. V nich jsem se často poznávala jako egyptský panovník.

Pak ovšem v mém životě přitvrdilo a temné síly, pod jejichž vlivem jsem tehdy byla, anch používaly, aby mě jím ovládaly a nutily mě k naprosto nepochopitelným věcem. Ale to je jiná kapitola...

Pak se mi ale prsten zčistajasna ztratil a dodnes mi není jasné, jak se to mohlo stát. Bylo to na chatě. Tehdy jsem ho odložila na ledničku a když jsem se k němu po nějaké době vrátila, byl prsten ten tam. Ačkoli jsem byla na chatě sama, ačkoli jsem celou chatu převrátila vzhůru nohama, prsten jsem už nikdy nenašla.

A ještě něco. Anch jsem si dokonce namalovala a obraz jsem si pověsila nad počítač, takže jsem jej měla neustále na očích.

Poté, co se provalilo, že jsem pod vlivem černé magie a byla jsem od jejího vlivu očištěná, cítila jsem, že mi obraz „nedělá dobře“, a tak jsem jej ze zdi sundala a dala do skříně.

A teď po letech, mě najednou anch začíná zvláštním způsobem přitahovat.

Nějakou dobu odolávám, až se nakonec rozhodnu a vyndávám jej ze skříně. Dívám se na něj a vnímám, jak na mě působí.

No nic moc. Působí jaksi zlověstně. I když těžko říct. Možná jsou za tím jen moje nepříjemné vzpomínky.

Hmm, co teda s tím?

A co kdybych ho upravila? ... Jo, to je ono!

Hned se do toho dávám. Vyndávám malířský stojan a barvy a pouštím se do malování.

Obraz se mi mění pod rukama. Krásně se rozzářil. Teď se mi nejen líbí, ale úplně mě přitahuje. A hodně.

Dávám si ho před sebe, zapaluji svíčku a zadívám se na něj.

Po chvíli se mi rozostřují oči a cítím se být do obrazu vtažená. Začne mě brnět na vršku hlavy, celá zadní polovina hlavy se mi stahuje a cítím, že se dostávám do změněného stavu vědomí.

Sedím takhle poměrně dlouho. Je mi příjemně.

 

Od té doby takhle sedávám často. A vždy se děje totéž. Cítím, že z obrazu vyzařuje energie. Vnímám ji jako pozitivní.