12. Všechno záleží jen na mně!

Mám za sebou krásný týden, jeden den lepší než druhý.

Jsem opět na chatě, usazená v lehátku a je mi lehce. Navzdory špatnému počasí je mi překrásně.

V tomto rozpoložení mě zastihne známá otázka: „Tak co, jak je?“

„Jsem naplněna hlubokou vděčností za to, co se mi děje. Celý týden, každý den se děje něco pěkného, tak povzbudivého, až se mi tomu ani nechce věřit.“

„Proč tomu nechceš věřit?“

„Já věřím, jen je toho na mě najednou moc. Předtím bylo jen a jen trápení, zkoušky, a pak zase trápení, pořád dokola, zatímco teď jen samé pěkné věci. Jak je to možné?“

„Přestala jsi lpět na svých představách. Ale ne rozumem, jak jsi o to usilovala dřív, ale srdcem. Nechala jsi vše, ať se stane, co se stát má, a ne jak chceš ty.“

„Asi ano, jenže si nemůžu uvědomit, jak se mi to povedlo. Nemám na to návod, abych ho použila příště.“

„Ve svém srdci to už umíš. Tohle nejde vymyslet, tohle se musí prožít. A ty jsi to prožila a víš už, jaké to je. Takže se ti to podaří i příště. Hlavně nepochybuj a ničeho se neobávej a vše přijímej s pokorou.“

„To už tady dlouho nebylo, co?“ – zašprýmuji.

„Toto pravidlo platí vždy a za každých okolností. Je to klíčové pravidlo. Pokud ho pochopíš a podřídíš mu svůj život, uvidíš, jak se ti bude dařit.“

„Trochu už začínám tušit, co to obnáší. Mně teď vůbec dochází plno věcí. Jestliže jsem předtím četla nebo slyšela o nějakých vesmírných zákonitostech, viděla jsem v nich jen svoje omezení, něco, co je tak dalece obtížné, že se to nedá zvládnout, ale taky co až tak moc ani nechci. Prostě stručně řečeno – něco, co mi nestojí ani za námahu to zkusit. Jenže v poslední době se mi toho stalo tolik, že už vím, jak a co platí a funguje, takže nezbývá, než vše přijmout… Dneska mi došla ještě jedna věc. Bylo mi řečeno, resp. někdo mi to napsal v mailu ‚Díky za to, že jste.‘ V první chvíli mi nedošlo, co se za těmito slovy skrývá, jen mě to potěšilo. Až teď mi došlo, že všechno, co mě v životě potkalo, od toho nejhoršího až k tomu současnému, to vše má smysl.“

„Nejen, že to má smysl, ale taky má smysl celý proces, kterým za ty dva roky procházíš. Od prvotního absolutního odmítání všeho, přes vzdor, skepsi, nedůvěru, strach, pochybnosti, až po dnešní stav, kdy už určité věci přijímáš jako něco, co existuje a s čím nemá cenu bojovat. Tvůj vývoj, popsaný do detailů na základě našich rozhovorů, je opravdu přínosem i pro druhé, kteří jsou třeba na samém začátku a stále se jim nedaří. Když si přečtou, jak někomu, kdo na tom byl stejně, se nakonec podařilo, dodá jim to odvahu a sílu jít do toho taky.“

„Asi jo, něco na tom bude, ovšem musím přiznat, že mě nikdy nenapadlo, že to moje psaní lidi takhle osloví. Vlastně bych i já měla poděkovat za to, že jsem, že okolnosti byly takové, že jsem se před dvěma lety nezabila… Jaképak měla. Děkuji Bože za to, že jsem ve správnou chvíli potkala Mílu, která mi řekla ta správná slova, jinak bych tu už nebyla. Děkuji za to, že před rokem začala naše komunikace a díky ní jsem začala psát, ačkoli jsem nikdy předtím nepsala. Děkuji za to, že moje psaní druhé oslovuje a pomáhá tak nejen mně, ale i druhým.“

„Uvědomuješ si, že kdybys psala sama za sebe, že by odezva nebyla taková?“

„Uvědomuji.“

„A je tu ještě jedna věc. Nikdy v životě jsi nepsala, ani jsi k tomu neinklinovala, a teď píšeš knihu za knihou, nedělá ti žádné potíže formulovat myšlenky, zapisovat dialogy. Kde myslíš, že se vzala tvoje náhle objevená schopnost?“

„No jo, tohle mě nikdy nenapadlo! Že jsem nikdy nepsala, to vím, ale nevyplynul mi z toho tenhle závěr. Dalo by se říct, že je to další důkaz. A to jsem si dnes přišla ještě na jeden.“

„Na jaký?“

„Po přečtení mých knih mi píše dost lidí. Oni napíší, já odpovím. Jednou dvakrát vyměníme maily, a tím to končí. Ale díky svému psaní mám teď kamarádku a s tou si tak rozumím, že i kdybych byla sebezarytější skeptik, tak to náhoda být nemůže. A když to není náhoda, co to teda je? Musím uznat další z vesmírných principů, že ve chvíli, kdy se člověk otevře změnám, dostávají se k němu postupně lidé, kteří mu v tom jeho snažení pomáhají. V každém okamžiku jeho vývoje k němu přijde ten správný člověk, který mu má co říct. A až se posune dál, buď se posune i ten dotyčný, a pak spolu mohou pokračovat dál, nebo ne. Ale pak se objeví zase někdo další.“

„Vidíš, jak všechno funguje? Jakmile jsi přestala lpět na důkazech jako potvrzení pravdivosti toho, co se ti děje, teď vidíš důkazy ve všem a sama. Na cokoli čekáš z vnějšku, nedostaneš to, nebo i když to dostaneš, nepřijmeš to, nebo ti to nepřinese užitek, protože to jde přes rozum. Když to ale vyjde z tvého nitra a jde to přes srdce, je to prožitek, se kterým se ztotožníš, a pak už nepotřebuješ důkaz o tom, že je to pravda. Ty už totiž víš, jsi o tom bytostně přesvědčená. V momentě, kdy jsi o tom přesvědčená, nikdo na světě tě nemůže ohrozit, či ti to vzít jakýmkoli argumentem.“

„Takhle seřazené mi to dává smysl a je to vlastně další návod a navíc i srozumitelný.“

„Ano je, ale kdybys ho slyšela před půlrokem, nepřijala bys ho. Odmítla bys ho jako něco, co nefunguje.“

„Hmm, máš pravdu. Jsem vděčná za to, že jsem se posunula dál. Já to totiž cítím jako posun dopředu. Děkuji. Děkuji za vše.“

„Pamatuj si základní pravidla, která jsou:

  • Vše je energie, i myšlenky.
  • Čemu se ve svých myšlenkách věnuješ, to se zrealizuje.
  • Vše, co se ti v životě děje, je projekce tvých myšlenek.
  • Každá situace se dá zvládnout, záleží jenom na tvém postoji k ní.
  • Přestaň lpět na svých představách, očekáváních.
  • Buď ochotná zbavit se všeho, co tě spojuje s minulostí.
  • Otevři se všemu novému.
  • Jestliže se ti na někom něco nelíbí, nechtěj, aby se změnil on, změň se ty sama.
  • Dostáváš–li se opakovaně do nepříjemných situací, uvědom si, co tě mají naučit, jsou totiž potřebné k tvému růstu.
  • Nedaří–li se ti něčeho dosáhnout, zamysli se nad tím, zda ti ve tvém snažení brání někdo zvenku, nebo ty sama a proč.
  • Ať se ti v životě děje cokoli, byť se tak na první pohled nejeví, v konečném důsledku je to jen a jen pro tvoje dobro.
  • Dostaneš–li se do propadu, udělej cokoli. Je to lepší, než se vzdát a ustrnout na místě.
  • Vše, co se ti děje, přijímej otevřeně a s láskou, nebraň se tomu, nevzdoruj.
  • Ničeho se neboj, strach je tvůj největší nepřítel.
  • Vždy a za každých okolností si buď vědomá své vlastní vnitřní síly, moudrosti a Boží ochrany.
  • Převezmi zodpovědnost za vše, co činíš.“

„Děkuji za připomenutí. Mně je jasné, že těch pravidel jsou mraky. Doufám, že alespoň nějaká vezmu za své.“

Najednou mě zachvátí cosi jako euforie. Cítím, že všechno záleží jen na mně. Na co budu myslet, to se stane, co budu vysílat, to si k sobě přitáhnu… Vždyť je to tak jednoduché! … Najednou mi už podruhé v tomto týdnu zazní písnička – JÁ NA TO MÁM…A zároveň ve svém srdci cítím – VŠE ZÁLEŽÍ JEN NA MNĚ, A MÁM NA TO, ABYCH ÚPLNĚ VŠECHNO VE SVÉM ŽIVOTĚ ZMĚNILA, A JÁ TO TAKY DOKÁŽU!!!

Obsah knihy III:

(c) Kateřina Zitová - www.zitova.cz, kzitova zavinac centrum.cz. Návrh a sponzorství e-stranka, poskytovatel terapie.