10. Očista

Je pátek. Rovnou z práce odjíždím na chatu.

S chutí si vyšlapuji do kopce a těším se na nastávající volné dny.

Uvědomuji si určitý paradox. Pokud mám na chatě strávit týden, padá na mě hrůza a beznaděj. Někdy i víkend mě vyděsí, ovšem tentokrát se sem vyloženě těším a nevadí mi, že tu budu sama. Naopak. Cítím, že potřebuji klid na to, abych si srovnala v hlavě vše, co mě v uplynulých dnech potkalo.

A už jsem tu!

Odemykám vrátka, v rychlosti prolétnu zahradou. Na verandě s úlevou shazuji ruksak na zem a běžím si dovnitř pro lehátko.

O chvíli později si už vychutnávám krásu přírody.


Je nádherné počasí. Od samého rána se vyhřívám v příjemných slunečních paprscích a je mi krásně. Opravdu krásně.

Vím, že bych se měla pustit do práce, jenže do té se mi nechce. Místo toho se mi rozběhnou myšlenky. Rekapituluji si, co vše se za uplynulý týden událo. A že toho bylo! Snažím se pochopit, co mi ta která situace měla říct, co jsem díky ní měla pochopit. Případně, jestli jsem vše zvládla, jak jsem měla.

„A k čemu jsi dospěla?" – vpadne do mého přemítání hlas.

„Řekla bych, že se už aspoň trochu začínám v životě orientovat. Jasně, že všechno jsem ještě nepochopila a nezvládla tak, jak bych měla. Ale celkově z toho nemám až tak špatný dojem. Naopak. Řekla bych, že jsem zase na něco důležitého přišla."

„A na copak?" – je hlas zvědavý.

„Někdy před měsícem jsem se dozvěděla o tom, jak jsme se všichni, co jsme absolvovali onen závadný seminář, dostali pod vliv člověka, který ho vedl. Ačkoli mi kamarádkou byla několikrát nabídnuta pomoc, abych se tohoto vlivu zbavila, odmítla jsem ji s tím, že žádnou pomoc nechci, že si pomůžu sama. Sice mi pak přišlo, že ne všechno je úplně v pořádku a občas jsem cítila pokus znovu mě ovládnout, ale byla jsem přesvědčená, že jsem to zvládla."

„A zvládla?"

„To je právě to, že jsem si to jen myslela, teď jsem totiž zažila divnou věc.“

„Copak se stalo?“

„Už asi měsíc jsem byla objednaná k jedné kartářce. Šla jsem k ní jen tak ze zvědavosti, chtěla jsem se dozvědět, co že mě v nejbližší době čeká… Normálně to nedělám, ale protože jsem slyšela, že je dobrá, říkala jsem si, že za pokus to stojí.

Očekávala jsem, že mi vyloží karty a bude mi povídat o tom, co mě čeká a nemine. Místo toho se dívala do mé dlaně a začala z ní číst. Jako první mi řekla, že mám úplně odkrytou hlavu, takže ji mám zranitelnou a že na mě tím pádem může kdokoli působit. A že to taky dělá.

To mě vylekalo, myslela jsem si totiž, že jsem tak dalece silná a mám v tomhle ohledu vše pod kontrolou, že už na mě nikdo nemůže. Opak je ale pravdou, jak to tak vypadá, stále jsem pod vlivem toho člověka."

„A co bylo dál?"

„Paní kolem mě kroužila rukama a zjišťovala, jak na tom jsem. Pak pravila, že se mě pokusí očistit, a hned přinesla lavor s vodou. Měla jsem si do něj stoupnout a ona pak ze mě ty nečistoty stahovala do vody a zároveň je vyhazovala oknem ven. To samo o sobě bylo divné, ovšem ještě divnější byla atmosféra. V té chvíli se totiž zrovna spustila prudká bouřka. Hřmělo a blýskalo se. Připadala jsem si jako v nějakém hororovém filmu.

Cítila jsem divné mravenčení a tlaky po těle a musím se přiznat, že jsem měla strach.

Poté, co skončila, řekla mi, že bych ještě potřebovala nějakého psychotronika, který mi očistí byt a dočistí ještě mě samotnou.

To mě úplně dorazilo. Přišlo mi, že jsem na tom stejně jako byla kamarádka a všichni ostatní, když hledali pomoc u druhých, protože nebyli schopni zvládnout to sami. A teď i já. Zrovna já, která jsem si myslela, že ničí pomoc nepotřebuji.“

„A nehovoří to o něčem?“

„No jo, hovoří. Šla jsem odtamtud dost vyklepaná a taky zmatená. Říkala jsem si, jak to teda je. Mám na to, abych si vždycky a za každých okolností pomohla sama, nebo na to někdy nemám a musím se obrátit na někoho s prosbou o pomoc?“

„A k čemu jsi dospěla?“

„Uvědomila jsem si, že přesně tohle se stalo kamarádce. Ta bezmezně věřila jedné paní a vydala se jí úplně napospas, aby pak po nějaké době zjistila, že se jen dostala z vlivu jednoho člověka pod vliv člověka druhého. A teď jsem se v podobné situaci ocitla i já. Taky jsem se vyděsila a málem se nechala zmanipulovat. Ale protože mi to takhle došlo, uklidnila jsem se a rozhodla jsem se, že se na nikoho dalšího neobrátím a budu se spoléhat jen sama na sebe a na svou vnitřní sílu.“

„To jsi udělala dobře. Už víš, že ji v sobě máš. A taky víš, že díky ní a s Boží pomocí zvládneš úplně všechno. A za svým rozhodnutím si stůj a nenech se nikým a ničím vyvést z rovnováhy.“

Obsah knihy III:

(c) Kateřina Zitová - www.zitova.cz, kzitova zavinac centrum.cz. Návrh a sponzorství e-stranka, poskytovatel terapie.