8. Michal a já

Uplynuly tři týdny v novém roce. Pořád se něco děje. Bohužel nic pěkného. Ale dneska jsem spokojená. Sice jsem totálně vyčerpaná, ale je mi fajn.

„Proč jsi spokojená?“

Překvapí mě, že i ve chvíli, kdy jsem v pohodě, se hlas ozývá, ale vzpomenu si, že i v minulosti se tak dělo.

„Včera jsem celý den stěhovala tátův byt. Michal mi nabídl pomoc a taky auto, takže jsme se na to včera vrhli. Už bylo na čase. Potřebovala jsem ten byt už odevzdat, jenže do toho přišla moje nemoc, pak jsem se nějakou dobu dávala dohromady, a až včera jsem cítila, že už na to snad mám. Bylo to náročné. Myslela jsem si, že nám to zabere víc dní, ale zvládli jsme to za jeden. Takže byt je prázdný, všechno je odstěhované a můžu ho konečně předat. Jsem ráda, další traumatická záležitost je za mnou.“

„A jak ses cítila? Co emoce?“

„Kupodivu to šlo. Maximálně jsem se soustředila na to co dělám, takže jsem měla hlavu úplně vyčištěnou. A proto mě ani nedostávalo pomyšlení, jakou práci dělám. Že tohle je byt, ve kterém táta s mámou dlouhá léta bydleli a teď už tu není ani jeden, ani druhý. Tohle všechno šlo mimo mě.“

„A co ty a Michal, jak jsi zvládala tohle?“

„I tohle proběhlo v pohodě. Nic jsem neřešila, nic prožívala. Prostě jsme tam spolu byli a společně pracovali. A tím to končilo.“

„Ani jedna negativní myšlenka, emoce?“

„Ne, opravdu ne. Klid a pohoda. A přitom nastala situace, kdy jsem se mohla cítit blbě, ale necítila jsem se tak.“

„A copak to bylo?“

„Odváželi jsme nějaké věci ke mně domů, že je ještě roztřídím, proberu. Když jsme přijeli s autem před dům, Michal vyndával vše ven na chodník, a já je odnášela dovnitř do domu. V autě byl i nábytek, který dá Michal zítra do kontejneru. A zrovna z domu vycházela jedna sousedka. Když nás dva viděla stěhovat, pravila směrem k Michalovi: Tak vy se sem stěhujete? – a jakoby s podotázkou – vy se sem vracíte? A představ si, že to se mnou neudělalo nic! Jen jsem v klidu odpověděla, že ne. Ovšem v duchu jsem si řekla - ženská jedna zvědavá, co je jí do toho. A tím to končilo, nic negativního se ve mně nenastartovalo. Ale to mi došlo až mnohem později.“

em> „Je to proto, že jste si mezi sebou všechno vyčistili, vyříkali. On se z vašeho vztahu uvolnil, ale ty taky.“

„Taky mi to tak připadá. Mám z toho dobrý pocit a proto jsem spokojená. Navíc mi ubyla jedna starost, kterou jsem měla pořád před sebou. Jen jsem děsně urvaná. Přece jenom jsem tou nemocí dostala značně zabrat, na stěhování nábytku to ještě nebylo.“

„Ale zvládla jsi to.“

„To jo. Jenže teď budu muset znovu nabrat síly.“

„Nabereš je brzy.“

„Doufám, že jo.“