5. Shiatsu

Dneska jsem byla na Minervě. Bylo to poprvé, co jsem na takovouhle akci šla. Potřebovala jsem se odreagovat od všech starostí, které se na mě teď valí, a pak chtěla jsem se setkat s Irinou.

„A jaké to bylo?“ – ozve se hlas.

„Jo, bylo to fajn, i když mi takové množství lidí nemusím.“

„Proč?“

„Nevím, připadám si tak nějak ztracená, dezorientovaná. Ale o tom jsme už spolu mluvili, nechce se mi to znovu rozebírat. Na to jsem teď moc urvaná.“

„Když nechce, tak nechce. Ale uvědom si, že bys měla objevit příčinu, proč tomu tak je.“

„Dobře, tak ji objevím někdy jindy.“

„A jak se ti tam líbilo?“

„Když jsem překonala nepříjemné pocity, pak už jsem si zvykla. Popovídala jsem si s Irinou, narazila na nějaké známé, a taky objevila nové zajímavé lidi. A ještě jedna věc, jak jsem se tam tak procházela, narazila jsem na paní, která na zvláštním lehátku, možná by se mělo spíš říct – na jakési klekačce - masírovala lidi. Se zájmem jsem se u ní zastavila a ptala se, co to je za masáž. Vypadalo to tak zvláštně. A ona mi odpověděla, že je to masáž shiatsu, a že si ji mohu vyzkoušet. A jestliže se mi bude líbit, můžu se k ní objednat. Ačkoli jsem původně vůbec neměla v úmyslu cokoli tady podnikat, teď jsem zatoužila právě po tomhle. Cítila jsem, že to potřebuju. Domluvily jsme se, že se u ní zastavím tak za patnáct minut, a zatím jsem se šla poohlédnout po ostatním.

Za čtvrt hodiny jsem se k ní vrátila. Usadila jsem se na lehátku, položila čelo na podložku a poddala se jemným dotykům masérky. Jen na mě sáhla, okamžitě mi vletěly slzy do očí. Není se čemu divit, jsem plná starostí, bolesti a strachu, tak mi tyhle uklidňující dotyky dělaly dobře. Ani nevím, jak dlouho to trvalo, ale vůbec se mi nechtělo vstát. Bylo mi jasné, že bych si to potřebovala zopakovat.

Zeptala jsem se, kde pracuje a za jakých podmínek tuhle službu poskytuje. Její odpověď mě potěšila, pracuje kousek od mého bydliště. Hned jsem se k ní objednala.

Je fajn, že jsem na ni narazila, protože jsem se tam jen tak procházela a na nic jiného jsem nereagovala. Tohle mě přímo přitáhlo. Jsem přesvědčená, že mi to pomůže. A ještě jedna věc, kdyby ta paní nepodnikala zrovna v místě mého bydliště, neobjednala bych se k ní.“

„Je dobře, že ses u ní zastavila. Uvidíš, pomůže ti to.“

„Já vím.“ – ukončuji dnešní kratinký rozhovor.

Za několik dní tam jdu. Jsem zvědavá, jaké to bude. Vím, že existují všechny možné masáže, některé z nich už jsem vyzkoušela, ale žádná mi nebyla tak příjemné jako tahle. Ale možná je to proto, že teď prostě něco takového potřebuji.

Odložím si a ulehám na zem. Masérka mi pozvolna protahuje, promačkává, proklepává, hněte mé ruce, nohy a nakonec se věnuje hlavě. Opět mám hned při prvních dotycích oči plné slz. Nijak se jim nebráním a nechávám volně téct.

Během masáže si povídáme, v hrubých rysech jí řeknu, čím zrovna procházím. Uleví se mi, že o tom můžu mluvit. Pak už jsem zticha a jen se příjemným dotykům poddávám.

Najednou je hodina pryč. Vstávám a cítím se podstatně líp. Jako by alespoň něco z naakumulovaného napětí se rozpustilo.

Domlouváme se na příští masáži. Rovnou si předplácím celou sérii. Je to pro mě výhodnější, a já vím, že v tomhle nelehkém období je to jedna z věcí, které mi pomůžou udržet se nad vodou.

A taky jo. Pokaždé když odsud odcházím, cítím se jako znovuzrozená. Tak dalece mi to dělá dobře. Jsem vděčná za to, že jsem na Minervu šla a hlavně, že jsem této příležitosti, která mi byla do cesty „seslána" využila.

Obsah knihy IX:

(c) Kateřina Zitová - www.zitova.cz, kzitova zavinac centrum.cz. Návrh a sponzorství e-stranka, poskytovatel terapie.