4. Internet

Dovolená skončila, vracím se domů. Ačkoli se jindy po příchodu domů okamžitě vrhám do vybalování a uklízení věcí, teď místo toho usedám k počítači a přepisuji vše, co jsem o dovolené zapsala.

Nacházím se ve zvláštním rozpoložení, jsem v jakémsi transu. Nepřemýšlím nad tím, co dělám a proč to dělám, jen mě cosi nutí udělat právě toto. A to ještě dnes.

Přepisování mi trvá několik hodin. Až pozdě večer jsem s ním hotová.

Pročítám právě napsané a opravuji překlepy.

Přemýšlím, jak svoje psaní nazvat.

Náhle mě napadne název – Nevážné pojednání o tom, jak dosáhnout štěstí a klidu v sobě, aneb jak pohlédnout pravdě do očí.

V rychlosti sepisuji průvodní dopis, připojuji se k Internetu, najedu na server, který se zabývá ezoterikou, a svoje pojednání tam odesílám.

Jdu si lehnout s pocitem jisté výjimečnosti. Jako by se mi dnes podařilo něco velkého v sobě překonat, a já se tak posunula dál.

 

* * *

Druhý den od samého rána stále musím myslet na to, co se včera stalo. Včerejší naléhavý pocit je ten tam, a místo něj se dostaví hrůza. Proboha, co jsem to udělala? Co si o mně druzí pomyslí? Že jsem se asi pomátla, když chci veřejně sdělovat svoje myšlenky a pocity, a to formou rozhovorů. No jo, jenže s kým nebo s čím? Vždyť já sama nevím, s kýmže jsem si to povídala. Jak na to teda budou pohlížet ostatní? Taky až nyní mi dochází, že na serveru publikuji toliko odborníci. Ti, kteří druhým pomáhají. Jenže já jsem naopak ta, která pomoc vyhledává.

Jak jsem mohla být tak troufalá!

 

* * *

Pozdě večer, těsně před tím, než jdu spát, připojuji se k Internetu a stahuji si nové jízdní řády MHD. A pak jen tak pro kontrolu jdu se podívat do své e-mailové schránky, zda mi něco nepřišlo.

Jedna nová zpráva!!! A to ze serveru, kam jsem včera poslala svoje pojednání!!!

Celá rozklepaná na ni kliknu a s napětím očekávám, co bude obsahovat.

To je neuvěřitelné!!! Píší, že se jim moje pojednání nejen líbilo, ale že jsou jím přímo nadšeni!

Nevěřícně si mail čtu znovu a znovu a říkám si pro sebe: „To snad není pravda, oni mi ten článek zveřejní a dokonce mě zařadí mezi autory!“

Zachvátí mě pocit euforie. Já, která se nacházím v tak hrozné krizi, já, která hledám, jak se z ní dostat ven, že zrovna já mám druhým co říct? To snad není možné!!!

Usínám s neuvěřitelným pocitem štěstí, že se mi snad poprvé v životě něco podařilo. A k tomu ještě v tomhle těžkém období. To je nádhera!