2. Tvoření

Je teď zvláštní doba. Pro mě je to doba tvoření. Nejen, že jsem se po letech jala háčkovat a plést. Co se pamatuji, naposledy to bylo v době mé mladosti, kdy jsem štrikovala (= pletla 😉) jeden svetr za druhým. Tehdy bylo zvykem, nebo spíš nutností, pokud chtěl mít člověk něco pěkného na sebe či na dítě, vše si ušít či uštrikovat musel sám. A tak se půjčovaly či kopírovaly střihy z Burdy. Pamětníci určitě ví, o čem mluvím ;-). A teď jsem najednou vytáhla jehlice i háček a pustila se do tvoření. Nic složitého, nákrčníku se mi zachtělo. Naštěstí na YouTube je spousta návodů a díky nim jsem si osvěžila tuto příjemnou zábavu. Ano, dnes už to není nutnost, i když musím přiznat, že takový nákrčník, který jsem chtěla, se nikde koupit nedá, ale zábava. A tak jsem se do toho dala. A docela mě překvapilo, že zatímco háčkování jsem docela zvládala, tak pletení mi dalo pořádně zabrat. Ještě že pletený byl jen ten roláček, a to kolem už bylo háčkování. A došlo mi, že svetr bych dneska už neupletla ani náhodou. Prostě jsem vyšla ze cviku.

A protože jsem nakoupila příze dvě, uštrikovala jsem si nákrčníky hned dva. To abych měla na střídání 😉.

Ovšem tvoření je u mě především o malování. Tentokrát jsem vše „odevzdala nahoru“ s tím, nechť se namaluje to, co má být vytvořeno. A i když jsem měla představu, že by to mohla být moje oblíbená galaxie, sáhla jsem tentokrát po žluté, oranžové a červené… samozřejmě nejdřív ale po bílé. A vyklubalo se z toho něco nádherného. Přijde mi, že obraz rezonuje se současnými energiemi Roku ohnivého koně. Ten obraz totiž vyzařuje takovou energii, až jsem z toho úplně vedle.

A v souvislosti s tímto novým obrazem se stala zvláštní věc. Když jsem obraz dokončila, byl ještě na stojanu, naproti ze stěny náhle spadl jiný obraz dolů a shodil ještě i obraz, co byl pod ním. Byla to šlupka, až jsem se lekla. Ovšem, co bylo zvláštní, že skoba, na níž obraz visel, byla v pořádku, stejně tak blind-rám, za který byl obraz pověšen. Takže co? Proč ten obraz spadl? Způsobily to ohnivé energie obrazu nového? Nevím. Pověsila jsem ho zase zpátky, i když mám pocit, že na jeho místo přijde obraz úplně jiný. Možná ten, co mám v úmyslu namalovat jako další. Ten ohnivý se mi tam totiž nevejde, je moc velký. Respektive musela bych přeuspořádat skoby ve zdi. A to se mi moc nechce.

Uvidím, kdy se do malování zase pustím, jaro už totiž klepe na dveře. A to je doba zahradničení. Zatím jsem stihla jenom ostříhat rybízy, ale jakmile se oteplí, zakleknu k záhonům a budu plít a plít. A v půli března už začnu se semínky, nejdřív rajčat, později další zeleniny i kytiček. A pak už se nezastavím po celý rok. Práci na zahradě miluji, byť některé činnosti jsou víc než fyzicky náročné. Ale to už k zahradničení prostě patří 😉.